Auditorium
mujRozhlas
Na začátku osmdesátých let vzpomínal Vlastimil Bartoš (legenda československé cyklistiky, závodník, který mnohokrát startoval za československou reprezentaci a po konci aktivní kariéry trénoval cyklisty v brněnské Dukle i reprezentaci) na první Závod míru. Vyprávěl o organizačních potížích i o tom, jak si cyklisté náhradní galusky vozili přímo na těle – stejně jako to tehdy dělali jezdci na Tour de France. Tour byla sice pro Závod míru velkou inspirací, ale v reálně socialistickém Československu nakonec Závod míru svým mediálním pokrytím i popularitou „kapitalistickou“ Tour de France zcela zastínil. Co se týče Tour de France, vycházely sice informace o výsledcích jednotlivých etap, ale ostatní dění kolem závodu zůstávalo stranou mediální pozornosti (s výjimkou případů dopingu) a o přímých přenosech z Tour samozřejmě nemohlo být před rokem 1989 ani řeči. Naproti tomu přímé přenosy ze Závodu míru byly pro rozhlas, a později i televizi, samozřejmostí (1982).
