Socha Jana Pernera před nádražím v Pardubicích | Profimedia

Během tohoto setkání s naší historií nám opět proletí před očima (či vlastně před ušima) jeden lidský život. Doslova proletí, jelikož mu bylo souzeno pobýt pouhých třicet let na tomto světě. Na rozdíl od jiných životů, jimž bývá vyměřena mnohem velkorysejší porce času, však dokázal majitel tohoto života využít snad každou jeho minutu. A nejenom proto, že dosáhl titulu „Vrchní inženýr“, čímž prozrazujeme název dnešní schůzky.