Toulky českou minulostí

422. schůzka: Kapitulace

Bitva na Bílé hoře | Profimedia

„Já jsem (v pátek tejden minul) do Prahy přijela, ale tam jsem se nezdržovala, nýbrž hned zase v neděli s velikým strachem jsem se obrátila, vobávajíc se, že mne z brány ven pustiti nebudou chtíti, ale oni mne s pomocí Pána Boha a některejch dobrejch lidí pustili. Za to jsem jim s velikým strachem dvě hrsti peněz dala. Jak jsem z Prahy vyjela, nebyla jsem sotva čtvrt míle vod Prahy, a hned v Praze veliký, hrozný střílení slyšet bylo.“