Toulky českou minulostí

286. schůzka: Bílá paní Perchta

Hrad Rožmberk | Foto: Josef Šmejkal

„Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt. Někdy stojí dlouho při dveřích, až pojednou vkročí náhle, znenadání. Někdy však se ohlašuje, nežli života ukrátí. Bývala taková víra, že se ukazují znamení nastávající smrti, že slýchati podivné zvuky, jež věští blížící se poslední chvíle. Hlas sejčka, tajemné zaklepání nebo zvuk, jako by někdo prutem švihl o dveře, o okno anebo ještě jiné oznamují brzké skonání.“