Staré pergameny | Profimedia

Vstupujeme do řečiště času, abychom z něj vystoupili – kde vlastně? Na jakém místě? A kdy? Ve kterém okamžiku staneme opět na břehu našich dějin? Nevíme. Nevím, neboť se pohybujeme v zemi pověstí. Historikové se k pověstem a bájím obracejí jaksi neradi, teprve když pro chudobu ostatních pramenů nemohou sáhnout po něčem lepším. A jakmile se jim zkoumání pověstí zdá beznadějné, jakmile se nemohou dobrat jejich pravdivého jádra, tak se otáčejí k vrtkavému prameni zády.