Ranní úvaha
Topol na rozcestí
Ranní úvaha
Topol na rozcestí
Vltava
Ve snu se mi zjevil poklad. Ne, ne… nebylo to ve snu, ale bylo to jako sen. Seděla jsem v nemocničním pokoji na posteli v nohách svého tatínka. Neměli jsme kolikrát stejnou řeč a stejné myšlenky. Rád chodil hlavou proti zdi – jinak to ani neuměl. Často si říkám, kde bere tu sílu chodit s takovou vervou hlavou proti zdi. „Možná i moje hlava je taková?“ přemýšlela jsem a listovala svým životem jako v knížce.
