Ranní úvaha
O modlitbách a mantrách
Ranní úvaha
O modlitbách a mantrách
Vltava
Co jsem na světě, pořád někomu něco říkám. Myslím tím promluvy jaksi v duchu, myšlenky, u kterých nikdo není a ke kterým nikoho nepotřebuju, neboť jsou totálně ve vlastní režii. Ne, že bych trpěl na vnitřní brebentění úplně pořád, spíš často, nebo občas. Vlastně nevím, kde se to ve mně vzalo. Ale, když se dívám kolem sebe, zdá se mi, že zdaleka nejsem jediný s touhle úchylkou.
