Vltava

Strahovský stadion, květen 2020 | Foto: Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Kůže mi praská a z mých betonových paží mi rostou břízy a plevel. Jsem oblečený do grafiti a mechu, rez a izolace ze mě tečou jako pot. Omítkou se sesypávám, dlaždicemi se hroutím do sebe. Z oplechování už je jen závoj, který ze mě vlaje. Stále jsem ale rozkročený mohutným a elegantním podloubím na temeni Strahovského kopce. Tribuny jsou jako paže, kterými objímám devět fotbalových hřišť.
Anna Beata Háblová

Nejposlouchanější

Ranní úvaha

Ranní úvaha

Malé zamyšlení a inspirace pro všední den v autorské interpretaci. 

Více z pořadu

Více z pořadu

Nejposlouchanější

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu