Ranní úvaha
Anna Beata Háblová: Já, řeka
Ranní úvaha
Anna Beata Háblová: Já, řeka
Vltava
Pramením. Tajně a divoce. Rozevírám sevřené dlaně země. Odvaluji kameny nepřístupného svahu Černé hory. Jako vlasy do copu se sbíhám, sbíhám z úbočí. Kdyby ses chtěl napít z mého pramene, musel bys najít každý můj drobný vlas. Ale ty chceš přijít k mé studni sevřené kapradím a myslet si, že je to ten klín, ze kterého se deru. Chceš vidět rodící se řeku.
Anna Beata Háblová
