Demonstrace Ne islámu na Palackáho náměstí | Foto: Filip Jandourek

Česko je po etnické stránce nejhomogennějším evropským státem a stále ještě platí, že kráčí-li ulicí černoch, někdo se za ním zpravidla otočí. Češi na jinakost zkrátka nejsou zvyklí. Něco jako když moje pětiletá dcera ukázala na fotografii zahalené ženy v novinách a řekla: „Mami, kdo to je? To je lupička? Já se jí bojím.“ Z televize znají lidé protesty imigrantů z francouzských a britských velkoměst a mají obavy, že to bude v Čechách časem stejné. Argument, že tu muslimů máme málo, zní jako prosté odkládání problému na „potom“ a děsí svou lehkovážností. Co musí zaznít, je, jak se chceme poučit z francouzských riotů, jak chceme předejít tomu, aby imigranti požadovali v budoucnu ve svých čtvrtích zavedení islámského práva, jako se to děje v některých francouzských a britských městech, a především jak zabráníme vzniku ghett, která jsou spouštěčem těchto problémů.