Příběh sudetského Němce z antifašistické rodiny, který chtěl založit Svaz přátel, ale stal se z něho agent StB

Během léta 1945 řádili v českém pohraničí vojáci, partyzáni a revoluční gardy.  Vyháněli Němce za hranice, vraždili, znásilňovali a kradli. Vedla je nenávist, touha po pomstě a majetku. Po kapitulaci Německa 8. května 1945 začaly postupně vycházet v tehdejších médiích výzvy k „odgermanizování“.
Mikuláš Kroupa

Poválečnými prezidentskými dekrety byli vysídleni tzv. čeští Němci. Odešlo přes dva miliony občanů německého původu. Od poloviny května do září 1945 probíhal na mnoha místech tzv. divoký odsun. Tisíce Němců v pohraničí, hlavně ženy, děti a starší lidé - muži se ještě nevrátili ze zajetí nebo utekli - byli vyhnáni před dům, ponižováni, a bez zavazadel donuceni odejít za hranice. Následným nařízením úřadů byly statisíce Němců uvězněny ve sběrných táborech a postupně donuceny odejít do Německa nebo Rakouska. Češi se přitom dopustili mnoho zločinů - vražd, znásilnění a krádeží. Historici zdokumentovali více než 35 masakrů v letech od května 1945 do konce roku 1946, během kterých zahynuly nejméně tři tisíce lidí. Nejmasovější se odehrál v Postoloprtech, kde českoslovenští vojáci postříleli přes 700 německých civilistů a na Švédských šancích, kde českoslovenští vojáci zavraždili téměř 300 civilistů, z nichž většinu tvořily ženy a děti. Ve sběrných táborech pro německé vysídlence umíraly stovky lidí hlady a na nemoci. Po válce lidové soudy vynesly 713 trestů smrti oběšením, z toho 475 Němců a 234 Čechů. 741 osob putovalo za zradu na doživotí do žaláře, asi 20 tisíc lidí bylo odsouzeno k menším trestům.