Zdeněk Klíma s maminkou u svatého přijímání v roce 1968 | Post Bellum

Když byl Zdeněk Klíma kluk, bylo mu divné, že u nich v bytě nejsou skoro žádné věci, které by připomínaly rodinnou minulost. V domácnostech u kamarádů to bylo jiné, našly se tam staré časopisy, knihovny, porcelán, památky na prarodiče. „Ptal jsem se maminky – a řekla, že její rodina o všechno přišla… Později jsem už věděl, že byla ve vězení, ale když jsem chtěl slyšet víc, většinou se brzy rozplakala,“ vzpomíná v Příbězích 20. století.
Adam Drda

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Nejposlouchanější

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu