I dnes potřebujeme reflexi, zda se ohneme a přizpůsobíme systému, anebo ne, co nám ještě stojí za to, říká. Dochází do škol, kde vede učitele k odvaze být skutečně svobodní. Přednáší, publikuje vědecky, popisuje třeba genderově podmíněné násilí a také pracuje v divadle utlačovaných. Hostem dnešní osobnosti plus je lektorka a konzultantka, vzděláním sociální pedagožka, antropoložka Dana Moree z fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Dobrý den. Vítejte ve studiu.

Dobrý den a od mikrofonu zdraví Lucie Vopálenská.

Paní More, na fakultě působíte v programu studií občanské společnosti a uplynulo 30 let od vzniku samostatné ČR. Tak mě zajímá, jak se za tu dobu podle vás změnila zdejší občanská společnost obecně? Změnila se hodně. Už jsme ji, řekněme zvládli rozvinout anebo spíše na tak já vlastně hned na začátku musím říct tu pozici, kterou já jako zastává v těch věcech, protože myslím, že typický pro to, co já dělám, je, že jsem vždycky jako jednou nohou na té univerzitě a jednou nohou v terénu. A vlastně vždycky, když takto o něčem mluvím, tak se snažím vysvětlovat, na základě čeho si myslím, to, co si myslím, a říkám to, co říkám. Takže to, co budu říkat teď o občanský společnosti, je poplatný tomu, že ten obor, tak jak je postaven, je velmi interdisciplinární. A to prostě proto, že občanská společnost je velmi taková jako tekutý fluidní prostor, který se hodně musí přizpůsobovat a reagovat na to, co se děje v tom vnějším světě. Takže to, co můžeme, myslím z jako důstojně říct po 30 letech, že tady máme občanskou společnost, která je relativně silná, je velmi jako dobrým partnerem státu v mnoha ohledech. Péče o lidi, který by například normálně péči neměli, je partnerem pro pro firmy a jsou tedy první jako projekty, který to ukazují atd.. A na druhou stranu je hrozně těžký o ní mluvit velmi obecně, protože právě je to nějaký prostor, který se hodně přizpůsobujeme. Jsme zrovna včera jsem na to myslela včera, když jsme se studenty měli takovou poslední hodinu na konci semestru a ani přicházeli s tématy, který by rádi psali na diplomový práce. Letos zas tom, aby byly témata, který jsme dřív vlastně neměli, protože oni taky reagují na to, co kolem sebe vidí a například připadá hrozně zajímavý. Ani včera například přišli, a to se hodí do rozhlasu zrovna s tématem hluboký lidský příběh. Do jaký míry je etický používat ty příběhy těch konkrétních lidí v těch konkrétních institucích, že na jednu stranu je to samozřejmě dobrý ukázat, jakým způsobem třeba jim bylo pomoženo. Na druhou stranu je tam ta etická otázka. Přišli s nápadem nebo diskutovali jsme nápad, ty sliby na, stálo za to ty lidi, který se takto někde objevili, vyhledat po letech a zkusili nechat reflektovat, jaký to pro ně bylo, že se někde objevily. A to je vlastně téma, který jsem o nich ještě neslyšela. Takže čili ten vývoj je patrný rozhodně rozhodně. A například.