Že se Číně nedaří nahodit ekonomický motor, který spadl během pandemie, je dávno známá politováníhodná věc. Holt ekonomický cyklus se trochu zasekl na dně. Ještě smutněji to ale vypadá poté, co se čínská vláda snaží velkou silou otočit kormidlem, ale neděje se nic. Stalo to už teď hodně peněz a zatím nesvítá. Makroekonomické zprávy říše středu pesimismus posilují. Ať se čekal opak, spotřebitelské a výrobní ceny v lednu klesly, a to po 16. v řadě. V Číně zuří deflace a deflační spirála, tedy očekávání, že ceny budou dále klesat, která vede k tomu, že lidé nekupují a problémy firem se prohlubují, je pro vládu velký strašák. Ani snížení sazeb, které tamní centrální banka učinila s cílem podpořit ekonomiku, ani snížení povinných rezerv nepomohlo. Neúspěch zatím hlásí i vládní snaha o oživení tamního kapitálového trhu. Do něj vláda slíbila nalít skoro 300 miliard dolarů s cílem podpořit státní fondy, které mají domácí akcie kupovat a de facto uměle vytvářet trh. Není divu, že se vláda o burzu tak stará. Vlastnictví akcií je i mezi běžným domácnostmi celkem rozšířeno a nespokojenost veřejnosti roste. Čína podporou trhu také chtěla vlákat do země zpátky zahraniční investory coby kupce čínských akcií. To jsou většinou velké mezinárodní fondy a ty na tamní trh v uplynulých 2 3 letech zanevřeli a nainvestovali do jiných asijských zemí, hlavně do Indie. Ani vyhazov šéfa tamní komise pro cenné papíry, který přišel o místo počátkem února, tomu nepomohl. Index šanghajské burzy se v únoru propadlo na pětileté minimum. Magazín The Economist přináší ještě jednu teorii, proč se čínské burze nedaří. Vláda prezidenta Si Ťin-pchinga ohlásila, že bude podporovat inovativní firmy ze sektoru umělé inteligence, zelených technologií, polovodičů a robotiky, aby konkurovalo Americe. Na trh přišla obří vlna primárních úpisů. Těchto akcí se dva roky tolik jako předtím. Za dekádu to stálo peníze ze sekundárního trhu. Podle magazínu něco podobného vláda udělala před více než dekádou, a tak musela úplně zakázat nové úpisy. Ambice mám existujících akcií pomohlo. Důvěru nebudí ani státem vlastněné firmy, jichž je na burze zhruba polovina. Buď jak buď. Obrázek, jak si Čína stojí v očích zahraničních partnerů, smutně ilustruje také statistika přímých zahraničních investic, třeba do továren či společných podniků. Ta se propadla na nejnižší úroveň za posledních 30 let, tedy do doby, kdy se čínský globalizační hospodářský zázrak teprve rodil. Čínská politika v posledních pěti letech by mohla být do učebnic jako příklad toho, co se dělat nemá. Diplomatické vztahy se západem jsou těžce poškozeny, což na domácí ekonomiku dopadá tvrdě mnoha směrech vnitřně. Největší problém realitní krize, jedna z příčin dnešní deflace. Ráda nechala domácí developery příliš rozlétnout a zadlužit se, a pak jim ale velmi necitlivě přistřihla křídla. Nedávno zkrachoval obří developer Evergrande. A jestli čínské domácnosti naříkají, že se jim ztenčilo bohatství v akcích, tak nemovitostech je to ještě horší. Známky optimismu už ale jsou čínští turisté teď v únoru začali cestovat a utrácet za zábavu. Na čínský Nový rok cestoval je utráceli mnohem více, než se čekalo. Statistika se dokonce dostala na před covidovou úroveň. Zatím tedy hlavně po Číně a do Macaa. Ale mohlo by to být jistá naděje, aspoň proevropské cestovky, hoteliéry a restauratéry a také výrobce luxusního zboží. Číňané prý přemohl optimismus nadcházejícího roku, draka, nejšťastnějšího čínského znamení.