Tak dlouho se mluvilo o tom, že Slovensko se v důležitých volbách rozhoduje mezi dvěma rozdílnými lídry Robertem Ficem a Michalem Šimečkou. Až to nakonec dopadlo tak, že rozhodování je teď mezi Ficem a Peterem Pellegrinim. Ne že by Šimečka se svým progresivním Slovenskem neudělal dobrý výsledek, ale aby zabránil bývalému kontroverznímu premiérovi Ficovi ve druhém návratu k moci. Jak se chce pokusit, bude se muset asi premiérských ambicí vzdát. Jinak asi třetí v pořadí, bývalý premiér ještě za směr Pellegrini se svým současným hlasem odolá jeho vábení sestavit nepříliš sourodou a složitou koalici s ostatními stranami proti Ficovi? Je to vlastně do zvláštní situace, že slabší strana rozhoduje, jak dopadnou ty velké. Ale je to průvodní znak poměrného systému, který známe i z ČR, že menší strany mají často výhodnou pozici a mohou si klást podmínky, někdy skoro hraničící s vydíráním. Pellegrini si ostatně může říci o premiérský post rovnou i Ficovi. A také má hodně šancí. Na kolik jeho bývalý předseda nechce pustit z rukou svou vyhlídku vyřídit si to se svými odpůrci na různých úrovních včetně policejního prezidenta. Opakovala by se tak situace, kdy už Pellegrini s Ficem jednu vládu sestavili. Jenže to bylo za situace, když Fico svou rezignací na premiérský post chtěl poněkud uklidňuje rozhořčenou vlnu, která se proti němu zvedla po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové, když nitky k jejím vrahům se začaly nebezpečně přibližovat. Podnikatelům majícím dobré vztahy s politiky směru. Nyní je situace jiná. Fico se výsledkem voleb cítí být očištěn z odpovědnosti za nebezpečné slovenské korupční prostředí a hodlá se stát slovenským Orbánem. Jenže při vší úctě k jeho vítězství maďarský premiér přece jen udělal ve volbách jasnější výsledek, který nedával žádné šance k jeho povolební eliminaci. To na Slovensku neplatí a usmívající se Pellegrini se jeví jako podstatně standardnější politik než stále zamračený a na pomstu naladěný Fico. Přesto se všeobecně uznalo, že právě on musí dostat první pověření by časově velmi omezené, kterému dala prezidentka Zuzana Čaputová. To ale nemusí mnoho znamenat. Bude muset nakonec stejně jmenovat už skutečným předsedou vlády toho, kdo jí přinese připravenou většinu. Všechno tedy nasvědčuje tomu, že Pellegrini je označovaný za politika směru s lidskou tváří. Nebude chtít zřejmě riskovat druhý pokus s Ficem rozejít. Nejenže prohlašuje, že má podobný program, údajně sociálně demokratický, ale stojí za ním hlavně podobné mocenské struktury. Ty asi nebudou chtít dávat v sázku střet s různorodou a poněkud nevyzpytatelnou koalicí. Na druhé straně pro samotného Pellegriniho by to ale mohlo být přesto velmi výhodné. Kdyby se proti Ficovi nakonec postavil. Vstoupil by tak do dějin jako mimořádně odpovědný politik, který zabránil návratu neblahé minulosti. Zřejmě by ho to výrazně přiblížilo k úspěchu v případné prezidentské kandidatuře, která už bývá také zmiňována. A na rozdíl od Roberta Fica, jehož údajná sociálnědemokratická orientace je velmi vágní a nevadí mu ani hrozící vyloučení z frakce evropských socialistů za postoj k Ukrajině. Pellegrini to riskovat nechce. Mohl by pak dojít k obrazu skutečně sociálně demokratického evropského politika, ke kterému mají oba současní rivalové zatím spíše daleko. Je to nyní jen na něm. A jak to dopadne. Kterou cestu si zvolí, to se zajisté dozvíme velmi brzy. V každém případě platí, že Slovensko je nyní mezi Ficem a Pellegrinim.