Na podzim čekají Polsko parlamentní volby. Pro tu zemi budou zásadní. Podle mnoho komentátorů to mohu být poslední, kdy má ještě opozice jakous takous šanci. Vládní strana totiž drží v rukou všechny možné nástroje politického a ekonomického vlivu a země je rozdělena hlubokým příkopem mezi vládní tábor a opozici. Mezi nimi a mezi jejich voliči není možnost porozumění. Politicky Polsku vypadá jako buď anebo černá nebo bílá. Buď se na podzim u moci udrží dosavadní vládní koalice Kaczynského strany Právo a spravedlnost s pár malými straničkami, která vládne už osm let. A tady Polsku se bude dál vzdalovat hlavnímu proudu evropského kontinentu. Dál bude prosazovat všemožné konzervativní politiky, dávat zelenou krajní nacionalistické pravici, že nebudou jezdit na interrupci do Čech. Dal tam poroste moc a majetek katolické církve i třeba tlak na povinnou maturitu z náboženství. Bude pokračovat jmenování všech možných straníků, jejich manželek a bratranců do lukrativních postů ve státních a polostátních firmách, anebo dojde k historické změně a vyhraje dnešní opozice, kterou představují čtyři strany od liberální pravice přes lidovce po levici. Vítězství opozice by znamenalo návrat k praktikám, jaké známe ve většině Evropy. Moc církve a její zasahování do chodu státu bude jakžtakž omezeno ve vztahu k zahraničí. Polsko přestane být černou ovcí Evropy a stali se zase partnerem, s nímž se počítá. A samozřejmě stejná podpora Ukrajině jako dosud. Jak dnes vypadají vyhlídky? Podle všech průzkumů by pro opozici teď hlasovalo daleko víc voličů než pro současnou vládní koalici. Má tedy opozice volby vyhrané vůbec ne. Kaczynského spojená pravice, která v Polsku vládne už dvě volební období, ve volbách nikdy nedostala většinu hlasů, a přesto má většinu křesel v parlamentu. Ve volbách se totiž umístila jako první a díky přepočtu hlasů na mandáty, který se tam dělá tzv. Dontovou metodou, jakou jsme bývali i u nás a která výrazně zvýhodňuje vítěznou stranu, dostala Kaczynského koalici vždy slabě nadpoloviční počet křesel v parlamentu a vzápětí se chovala, jako bych byla. Legitimitu většiny národa ke své radikální politice. V minulých dobách dostalo třeba jen 43 % hlasů a opoziční strany dohromady 48 %. Jenže jelikož strany opozice startovali každá samostatně, zbyly jim jen oči pro pláč. Strana bys dostala v parlamentu většinu pěti křesel. Z toho vyplývá, že extrémně důležitá je volební taktika. Všechny průzkumy říkají, že opozice teď může vyhrát, jen pokud půjde společně na jedné kandidátce. A také si to přeje naprostá většina jejích voličů. Do podzimu už nezbývá moc času, už je třeba rozjet kampaň. A tady ovšem racionální uvažování opřené u seriózní sociologické průzkumy, končí u vůdců opozičních stran. Každý by chtěl o té koalici šéfovat. Každý má svoje postranní úmysly. Nejvýraznější silou ji tam už léta Občanská koalice a její lídr Donald Tusk. Jenže slabý lidovci a nejasný, neslaný, nemastný Szymon Holownia z jeho stranu Polsku 2050 to odmítají vidět a dohodli se na společné kandidátce jen jejich dvou stran. I když to je proti rozumu. Polská opozice už to klip prohrál. Dvoje parlamentní volby i volby prezidenta jakoby její politici neviděli, co je prioritou. Doposud u nich vždy převládl politikaření, takže nemusí být vůbec vyloučené, že ač většina voličů bude na podzim hlasovat pro opozici, volby vyhraje zase Jaroslaw Kaczynski a jeho konzervativní revoluce.