Před blížícími se volbami do Evropského parlamentu by se slušelo, aby se debaty točily kolem evropských témat, ale to je jen zbožné přání. V mnoha zemích to bude hlasování o domácí vládě a o domácí politice a nikoli o evropských tématech. Andrej Babiš se bude z evropských voleb snažit udělat referendum o vládě pětikoalice apod.. Ve Francii se Marine Le Penová snaží hlasování prezentovat jako rozhodování o Macronovi a jeho vládě, a dokonce navrhuje, že pokud Macronova volební koalice evropské volby prohraje, měl by jako prezident odstoupit z formálního hlediska. To je samozřejmě nesmysl. Prezidentův mandát končí za tři roky, ale takovými výroky se Le Penová snaží volby zdramatizovat a zároveň zmobilizovat své voliče. Nabízí jim chiméru, že u urny budou moci rozhodnout o Macronovi budoucnosti. A nutno říci, že Macronovu stranu čeká příští víkend s velkou pravděpodobností opravdu velká porážka. Je to přitom paradox. Sám francouzský prezident je na kontinentu vnímán jako nekorunovaný lídr evropských projektů, jako člověk, který má ohledně Evropy vizi a přichází s nápady, jaké druzí nemají. Jeho projevy na evropská témata, ať už ten nedávný na Sorbonně nebo v Berlíně minulý týden, jsou brilantní analýzou a zároveň strategií pro celou Evropu do budoucna. A přitom doma ve Francii se zdá, že jeho strana v eurovolbách propadne a že jí navíc výrazně porazí Národní sdružení Marine Le Penové. Tu má dnes v průzkumech 34 % hlasů. Když to Macronova kandidátní listinu pouhých 15. Jak je to možné? Především Macron je domů a nepopulární, jelikož se žene do všech politických bitev a přitahuje na sebe jako hromosvod veškerou kritiku. Za druhé tím, že do svých vlád vyluxoval od socialistů i od klasické pravice její schopné politiky, přivedl tyto strany skoro ke klinické smrti a nechal tak prostor pro dva extrémy krajní levici, hlavně krajní pravice Le Penové, z které se stala hlavní opoziční síla. Tato hra s ohněm mu měla zajistit větší vítězství. Kalkuloval. Takže Le Penová nemůže nikdy vyhrát ani parlamentní, ani prezidentské volby. Le Penové se už ale několik let daří měnit image své strany, aby bylo vnímáno jako součást politického mainstreamu a nikoli extrém, včetně toho, že stranu přejmenovala a do jejího čela dosadila mladičkého osmadvacetiletého Jordan a BAR dolů. Ten je dnes lídrem její evropské kandidátky a velmi se v té roli usvědčuje. Přitahuje mládež tak, že ho chce do Bruselu volit celá třetina mladých. A je šikovným debatérem. Nedávno tu prokázal v televizním duelu s mladým premiérem Gabrielem. A talent, kdy byl podle průzkumů lepší. Naše vlády. Tu se ve Francii stalo snad poprvé, aby někdo z krajní pravice takto zabodoval. Naopak Macronovu kandidátní listinu vede téměř neznámá a slabá. Valerij bagrů se snaží ohlášenou prohru minimalizovat. Říká, že nadcházející eurovolby nemají nic společného s domácí situací a že doma vše poběží stejně. Dál ale je jasné, že pokud opravdu strana Le Penové dosáhne takového úspěchu, jak se dnes jeví, situaci ve Francii to hodně změní a tak je to změní rozložení sil v Evropském parlamentu. Kdyby oslabili liberálové a naopak posílila národovecká krajně pravicová frakce, jejíž součástí je i naše SPD.