Česko očekává velkou vodu a naše účast je samozřejmě s těmi, které nevyhnutelně postihne. Zatím to naštěstí vypadá, že ač meteorologická situace je velmi podobná té z let 1997 a 2002, kdy povodně sebrali nejen majetky za miliardy, ale i desítky životů. Důsledky letošních záplav tak katastrofální nebudou. Můžeme tedy předběžně zformulovat několik postřehů, které budou většinově, pokud si to tak dá, v této situaci říci pozitivní, i když i na ty negativní dojde. Především jde o první záplavy, na které Česko dobře připraveno. Vidíme, že se zlepšil systém varování. Hydrologové, stát, kraje a obce si předávají informace rychle a stejně tak rychle se přesné informace dostávají k občanům. Rozhodně se už nemůže stát to, co v roce 2002 v Praze, kdy tehdejší pražský primátor Igor Němec tvrdil, že situace je nadmíru výtečná, aby se pár hodin nato voda prohnala tunely pražského metra. S včasným varováním a distribucí informací souvisí i kvalitnější fungování integrovaného záchranného systému. Zatímco v předcházejících letech levá často nevěděla, co dělá pravá a mnohé stálo jen na schopnostech konkrétních lidí, dnes alespoň zatím sledujeme dobře koordinovaný stroj. Je to sice mnohem nudnější než příběhy hrdinský, improvizace z Moravy 1997 nebo z Čech 2002, ale zato je to násobně efektivnější. Třetím momentem, který nás může uklidňovat, jsou provedena technická opatření na mnoha místech na první zkoušku čekají protipovodňové zábrany, ať už permanentní nebo mobilní záchytné nádrže a na Orlickoústecku máme dokonce největší suchý poldr ve střední Evropě. Stát a samosprávy investovaly miliardy a ty se nyní doufejme začnou vracet v podobě zmírnění škod. Tady se sluší udělat vsuvku. Často v Česku slýcháme, že stát je vlastně k ničemu, že neefektivní, že jenom žere peníze poplatníků a že by se měl co nejvíce osekat. Nyní se nám ale otevírá jiná perspektiva. Ač mají kritici velkého státu v mnohém pravdu, můžeme se nyní na případu ochrany před záplavami uvědomit, že stát, to nejsou jen armády zbytných úředníků, ale je to také mechanismus, který zajišťuje ochranu životů a majetku svých občanů a v tom je nezastupitelný. Takže pozor, abychom při úvahách o potřebných úspor a s vaničkou byrokracie nevylili i dítě bezpečí. Ale zpět k postřehům ohledně letošních záplav. Nyní ty méně pozitivní. Zdaleka ne všude jsou na velkou vodu připraveni tak, jak by mohli. V částech Brna žabomyší spory způsobily, že se nepostavili protipovodňové zábrany a nyní se tam budou pravděpodobně lidé brodit vodou a naříkat nad škodami naprosto zbytečně. V mnoha místech, zejména v povodí Moravy, se také investovalo do protipovodňových opatření méně, než bylo plánováno. No a důsledky tohoto v uvozovkách šetření na nepravém místě uvidíme v příštích dnech. No a konečně, i přes zkušenosti z minulých povodní se leckde dál stavělo v aktivních záplavových oblastech, což těžko označit jinak než za projev ignorantství. Mnohým z ignorantů teď realita vyšplouchne přímo do obličeje. Ale abychom to uzavřeli pozitivně. Na poučení, pokud je tedy člověk naživu, není pozdě nikdy. Takže doufejme, že letošní záplavy konečně otevřou oči i těm, kteří si mysleli, že to po letech 1997 a 2002 máme za sebou a že si na dalších 100 let můžeme dát oraz. Je jisté, že frekvence a intenzita extrémních meteorologických a hydrologických událostí naší části světa roste. Kdo je připraven, nejen že není překvapen, ale dokáže se s tímto nepříjemným faktem lépe a levněji vyrovnat.