Kapitalismus se může zadrhnout a propadnou do krize. Po ní však vždycky nakonec přijde oživení a konjunktura. Zhruba tak zní soudobé vyznání víry v ekonomický model, ke kterému se před 35 lety přihlásilo také Československo, později ČR. V uplynulých desetiletích se zmíněná víra vždy naplnila a dnes veřejnost přirozeně čeká, že se naplní znovu. Potíž je v tom, že se o brzkém návratu oživení mluví už dlouhé dva roky. Jenže národní hospodářství nadále tlumí únavná a frustrující recese. Kdo je věrný kapitalistické víře, ten přirozeně hledá důvod, proč tomu tak může být a proč se ekonomický cyklus nechce naplnit. Další špatnou zprávou v tomto směru je listopadové šetření Českého statistického úřadu. Mezi spotřebiteli, kteří dosud nejsou dost optimističtí. Při takové náladě, která se v zásadě drží už od počátku roku, se nedá čekat, že dojde k něčemu podobnému jako na konci minulé krize v roce 2014, že tedy domácnosti najednou dostanu chuť utrácet. Díky tomu se pak změní čísla o spotřebě domácností, která jsou klíčová a nezbytná k tomu, aby se konečně rozjela tak dlouho očekávaná konjunktura. Po pětileté finanční krizi sobě Češi objevili chuť utrácet přesně v listopadu zmíněného roku 2014. Díky tomu se o Vánocích naplnily pokladny obchodníků a v důsledku rostly zakázky výrobním podnikům, nemluvě o výběru daní. Zmíněný sklon utrácet, když vydržel nejen do prosince, ale i do dalších let. Vánoce před 10 lety skutečně nebyly výhradně o slovu křesťanských svátků, ale přinesly také novou ekonomickou perspektivu. Jenže letos v listopadu se podobný efekt neopakovaly. Když ho očekávají experti, tak slovutných institucí, jako je ministerstvo financí nebo ČNB. České rodiny nejsou úplně skeptické, ale optimismus neroste. Jinými slovy něco jim brání, aby se odvážili větších nákupů. V čem je problém, to ukazuje podrobný pohled statistiků. Letošní průzkum se od toho před 10 lety liší ve třech detailech. Změnu nálady, a tím i vlnu utrácení před 10 lety spustila okolnost, že lidé začali mnohem optimističtěji hodnotit ekonomický vývoj v celé zemi. Proti tomu dnes nadále převládají obavy. A co hůře, míra skepse neklesá. Má to svůj důvod. Lidé se opět víc obávají toho, že porostou ceny. Zkušenost z let 2021 až 2023 byla zřejmě příliš frustrující, aby se dala tak rychle zapomenout. Proto také mnohem víc než před 10 lety trvají na tom, že své vyšší příjmy budou ukládat v bankách či investičních fondech a se spotřebou ještě počkají. Slovy jednoho z ekonomů připravujeme se na příští krizi. Nutno říci, že také podle zákonů kapitalistického hospodářství. Může za to deprese trvat dlouho, třeba i desítky let. Jak by mohli vyprávět v Japonsku. Na otázku, co s tím, mohou teď odpovědět opravdu jenom. Vánoce, které bývají označovány za svátky naděje, teprve pokud uvěříme, že může být lépe i v tak přízemních záležitostech, jako je ekonomický růst, pak vůbec může nastat změna k lepšímu. Třeba ještě letošní Vánoce nezajistí větší spotřebu a opravdu tu tak už vypadá, pak mohou zlepšit u většiny lidí přístup ke společnosti. Vždyť jejich vlastnímu životu. To už se pak někdy odrazí i na ekonomické prosperitě. O tom nemůže být pochyb.