Potvrdilo se, že s evropskou ekonomikou to není tak strašné. Ve druhém čtvrtletí se nevrátila do období stagnace. Někdo tvrdí, že mělké recese, ve které byla po celý minulý rok. Naopak podle Eurostatu rostla stejně jako v prvním čtvrtletí. Sice pomalým tempem o tři desetiny %, ale rostla. Cesta k zotavení tedy pokračuje, i když bude trvat dlouho. Pro Česko by se dalo použít stejné hodnocení. Zásadě šlo o pozitivní překvapení vzhledem k tomu, že německá ekonomika zase, byť mírně zpomalila, důvody jsou zřejmé, veřejnosti je připomněl ministr hospodářství Robert Habeck. Německý vzestup je příliš závislý na exportu do Číny, která právě neroste, jak by měla. Nehledě k tomu, že země za Šumavou trpí nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil. Poměry průmyslu se zlepší, až Evropská centrální banka sníží úrokové sazby. Až začne mezinárodní obchod fungovat, jak by měl. To zní rozumně. Německo produkuje zboží na vyšší technologické úrovni, ale jeho importéři náhradu jen tak nenajdou. Na lepší časy můžeme spolehnout, je není jisté, kdy přijdou. Přes tento zásadní problém evropská ekonomika roste. Jsou státy, jejichž produkční schopnosti se neomezují na klasický průmysl, ale také na bankovní služby a rozvoj moderních technologií včetně léků. Konkrétně jde o Dánsko, Irsko, Lucembursko. Bohužel k nim nepatří Česko a jejich vliv na celou Evropu není příliš zásadní. Růst očividně táhne někdo jiný, konkrétně státy, které vydělávají na turistice, a také další země, jejichž občanům se zlepšila finanční situace díky časům COVIDu, kdy jim stát vypomáhal různými dávkami. Peníze však nebylo kde utrácet. Lidé proto dnes mohou kromě častějšího cestování na dovolenou víc nakupovat také doma, a tím zvýšit obrat v obchodu, službách a také jednodušších odvětvích průmyslu. Zmíněné superlativy platí z velkých zemí hlavně Španělsku a Polsku. V menší míře se to ostatně týká také Česka. A je to nejlepší příslib, že poměry se už opravdu obrací k lepšímu. Přesto má růst evropské ekonomiky slabá místa. A nejde jen o zpoždění německého průmyslu. Existují totiž země, kde lidem už covidové úspory došly. Konkrétně jde o Maďarsko, kde peněženky občanů vyprázdnila nejhorší inflace na celém kontinentu, nebo o Švédsko, kde se nafoukla realitní bublina, která zhoršila bilanci nových rodinných účtů víc, než se čekalo. Riziko, že se ostatní země anebo rovnou celá Evropa vydají maďarskou nebo švédskou cestou, není právě zanedbatelné a nikdo nevidí dopředu, kdy rodiny usoudí, že na zvýšenou spotřebu už nejsou peníze. Dilema budoucích týdnů a měsíců je nasnadě. Jde o to, jestli se dříve probudí evropský exportní průmysl, anebo dříve dojdou rodinám peníze. Tato rovnice rozhoduje o budoucí prosperitě.