Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Dávná vzpurnost majálesů

Názory a argumenty

Ondřej Konrád: Dávná vzpurnost majálesů
Ke květnu neodmyslitelně patří studentský majáles. Koná se i letos v řadě měst

Plus

Na jedné internetové stránce ctitelů literatury překvapivě visí takřka entuziastické příspěvky o Filozofské historii Aloise Jiráska. O níž diskutující zatím buď neměli tušení, nebo ji předsudečně pomíjeli. Ale nyní jsou po objevu dílka přímo okouzleni.
Ondřej Konrád

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Na jedné internetové stránce ctitelů literatury překvapivě visí takřka entuziastické příspěvky o Filosofské historii Aloise Jiráska, o níž diskutující zatím buď neměli tušení, nebo ji předsudečně pomíjeli, ale nyní jsou po objevu dílka přímo okouzleni, z čehož plyne, že novela zřejmě dávno vypadla ze seznamu povinné školní četby, v němž druhdy bývala položkou poměrně stravitelnou a skýtající informaci o někdejších radostných studentských majálesů, které po roce 948 komunistická moc pro jistotu zrušil, a aby se nějak ideologicky nevymkly a začali tolerovat. Až koncem další dekády, ovšem pevně v rukou československého svazu mládeže, který k tomu dokonce vydal metodickou příručku jako připravit majáles. Což ale brzy vzalo za své a během tání ideové pevnosti dostávala oslava počátku května čím dál spontánnější charakter a počala se vskutku vymykat. V Praze památně roku 1965, kdy byl tradičním krále majáles zvolen americký být pojata Allena Ginsberga. Pár dní nato ostudně vypovězený úřady ze země. Napsal o tom pak známou báseň. A vedle už tak dost odvázaných vysokoškolských merend vznikla i neoficiální tradice scházet se navečer prvého máje u petřínského pomníku Karla Hynka Máchy rozháněn a četnými policisty, jejichž tehdejší modré uniformy pěkně doplňovaly barevné spektrum zeleného a pestře rozkvetlého vrchu. To vše v oněch letech podnítilo i vznik muzikálu Filosofská historie v divadle Rokoko s pěveckými hvězdami Matuškou, Kubišovou, Vondráčkovou a Neckářem. Puristé lomili rukama nad znevážením klenotu s obrozeneckou tématikou, ale šlo o bouři ve sklenici vody. A tak obecně známý příběh studentů z filadelfské gymnaziální nadstavby v Litomyšli na konci prvé půle 19. století a několika dívek. Plus dalších rázovitých figurek docela příjemně ožil a leckoho možná přiměl znovu otevřít knížku, kterou mladý Jirásek napsal roku 1877 za tehdy ještě pevného Rakouska-Uherska. Dost krotce. Je tu řeč o nechuti studentů k němčině a klerikalismu a naopak lásce k vlasti. O majálesu uspořádaném přes zákaz a nadšeně přijaté měšťanstvem i o pražské revoluci 1848, ale jakoby v duchu mírného pokroku v mezích zákona, geniální absurdity jiného literárního klasika a celé se to nese v selankovité, biedermeierovsky rozverném tónu žánrového obrázku z malého města, jen lehce zastřeném Mráčkem skonu zkrachovalého studenta špíny při boji na Karlově mostě, kterého si co je. Hlavní postavy opláčou, ale pak usoudí, že padlo coby vlastenec a nadto unikl životu v klášteře. Takže jde vlastně i v jeho případě o happy end. Nad novelou se dnes člověk spíš akorát usmívá, nicméně je jí třeba přiznat jistý naivní půvab, že ji kupodivu objevuje i generace, již k filozofické historii osnovy neponoukají. Jistě není nic proti ničemu. Přinejmenším se s ní čtenáři dozví, že druhdy nebývaly majálesy, poprockovými festivaly jako dnes. A možná je pátrání dovede k majálesům předcházejícím pokusu o mírný pokrok v mezích zákona roku 1968.

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu