Minulý týden uznal Obvodní soud pro Prahu osm známého psychiatra Jana Cimického vinným.

Ve všech bodech obžaloby. Obžalován byl ze znásilnění a vydírání a odsouzen byl zatím nepravomocně k pěti letům vězení, což je nejvyšší sazba, a k zákazu činnosti na 10 let. Obžaloba měla 39 bodů čtyři znásilnění a 35 vydírání se sexuálním podtextem. Žaloba sdělila, že Cimický minimálně po 40 let mezi roky 1979 a 2019 zneužíval svého postavení a autority vyplývající z jeho pozice veřejně známého lékaře, psychiatra. Ke svému sexuálnímu vzrušení či uspokojení. Jeho oběti se většinou pohybovaly mezi 16 a 20 roky. Cimický měl v podstatě bez varování strkat jazyk do úst, masírovat ňadra, strkat ruku do kalhotek, dávat si jejich ruce na svůj penis, případně měl začít masturbovat. Opakuji, že těch skoro 40 skutků se mělo odehrávat během 40 let, z toho 30 let probíhalo po pádu komunismu. To je klíčová informace. Připomenu, že Cimického jednání mělo drsné důsledky. Jedna z poškozených žen se kvůli traumatizujícímu zážitku dokonce pokusila o sebevraždu a kvůli nedostatečné psychiatrické pomoci jí pak byla odebrána dcera. Strašné podle soudce Cimický svoje jednání nepopíral. Cituji. Obžalovaný se hájil tím, že jeho úmyslem a cílem bylo léčit pacienta, a pokud jeho jednání bylo pacientkami pochopeno jinak, bere to jako profesní selhání. Podivuhodná obhajoba, ale po rozsáhlém dokazování, kdy soudce Novák nenašel důvod, proč by poškozené neměli říkat pravdu. Zřejmě jediná možná obhajoba. Samotná znásilnění podle výpovědí probíhala tak, jak to v takových případech chodí. Cimického oběti zamrzly, byly paralyzovány, neschopné obrany. Soudce vysvětlil, proč sáhl po horní hranici trestu. I když je Cimický do současnosti formálně bez úhony, v materiálním smyslu páchal trestnou činnost prakticky celou svoji dospělost. Jenom nebyl odhalen. 40 let znásilnění a vydírání, které podle nepravomocného rozsudku páchal známý psychiatr. Chápete? 40 let to podle obžaloby prováděl a nebyl odhalen. Ta neuvěřitelná doba nevypovídá jen o Cimickém, ale také o české psychiatrii, kde toto je či bylo možné a o české společnosti, která tu 40 let v podstatě kryla a toleroval a ženy se bály nebo styděli takové jednání ohlásit. Společenská atmosféra lidem jako Cimický pomáhala. Nevím, jestli to některá někdy nahlásila. Nevím, jestli to ženy řekly svým blízkým. Vím jen to, že Cimický nebyl 40 let odhalen. Kdybychom byli vychováni v prostředí, kde jsou ženy skutečně rovny mužům.

Kde ne znamená ne, kde je znásilnění nikoli tolerováno, ale tvrdě postihováno. Cimický by to udělal možná jednou, dvakrát a pak by skončil. Těch 40 let ukazuje, že nejen zatím nepravomocně odsouzený pachatel, ale celá společnost páchala cosi obludného.