Na Twitteru se rozběhl spor, jestli byl minulý režim totalitní, nebo nebyl. Právník Němec napsal 34 let po revoluci začínáme konečně debatu o tom, že v době revoluce to byl komunistický režim, ale nikoli totalita. Abychom konečně pochopili, proč to tedy mohlo být samet a proč nebyli komunisti na lampách, ale jsou na Hradě, ústavním soudě a jinde. Překvapilo mě, jak někdo může klidně tvrdit, že komunistický režim nebyla totalita. Pro mě reálný komunismus, který jsem bohužel zažil na vlastní kůži a kterému se říkalo socialismus, nemůže být ze své podstaty nic jiného než totalita. Vysvětlím to na příkladu naší rodiny Obamy a dědečky komunisté po roce 1948 falešně obvinili a posléze zabili. Mého tátu, právníka bez soudu zavřeli. Pak vyhodili z práce. Nesměl vykonávat svoji profesi, řídil autobus. Máma nesměla uplatnit svoje vzdělání jakž takž. Normálně jsme žili jen okolo roku 1968, kdy táta s doktorem Emilem Ludvíkem, tajemníkem Jana Masaryka, založily společnost pro lidská práva. Později jsem v 15 vyhrál soutěž na studium gymnázia ve francouzském Dijonu, ale po uliční výbor Komunistické strany mě tam nepustil. Když jsem se angažoval proti režimu, chodil jsem na výslechy StB, pracoval jsem jako dělník. Na západ jsem samozřejmě nesměl. Právník Němec se odvolává na přednášku prof. Stanislava Balíka v Centru pro ekonomiku a politiku, což je think-tank založený v roce 1998 Václavem Klausem. Balík tvrdí, že pojmenování totalitní režim bývá vyhrazeno pro státní uspořádání, v němž existuje jediné centrum moci, od něhož je odvozena legitimita a pluralita existujících institucí či skupin. To bylo splněno dál život společnosti a jste zcela ovládnout a řízen výlučnou ideologii. Jí tato ideologie ukazuje cestu k nastolení království míru a ráje na zemi. Splněno a ještě politická mobilizace v takových společnostech dosahuje nesmí jiných hodnot, kdy jsou občané nuceni prostřednictvím ideologie k aktivní a radostné účasti na veřejném životě. Tato budovatelská účast však může fungovat jedině skrze stranu a její monopolní masové organizace. Pasivní poslušnost, stažení se do soukromých chat a chalup jsou vládci považovány za nežádoucí a nechtěné. De facto i toto bylo splněno. Balík však kupodivu dochází k opačnému závěru. Cituji z hlediska této definice je zřejmé, že Československo let 1968/9 až 989 rozhodně totalitním režimem nebylo. Podíval jsem se na jeho ročník narození. V roce 1989 bylo Balíkovi 11. Za totality byl dítě jako student, jako dospělí totalitu nezažil. Neznají popírání, že minulý režim byl totalitní, že jsi dělal na život a myšlení občanů totální nárok. Neexistovala svoboda projevu. Komunisté mnoha lidem zakazovaly cestovat na západ, zavíraly i zabíjeli své odpůrce, nutili občany, aby své bližní udávali, aby na ně donášeli atd. toto popírání považuji za mimořádně nebezpečné a vede to mimo jiné k tomu, že se klidně i agenti StB, tedy nejhnusnějšího nástroje totalitní moci, mohou stát premiéry. A že se s těmito produkty totality demokratičtí politici v klidu spojují za minulé vlády. Co předvedli sociální demokraté, jak to bude v té příští, to teprv uvidíme.