Kdyby nebyla do Petra Pavla vkládána tak velká očekávání, šlo by lapidárně konstatovat, že je dobrým prezidentem, který všechny povinnosti zvládá. Jenže my jsme si před rokem zvolili muže, jenž měl v našich očích zamést na Hradě i v Lánech, mít aktivních cizině a konstruktivní doma. Ostatně to nám také v předvolební kampani sliboval. Výsledek je uspokojivý, ovšem stále je co dohánět. Začněme tím méně podstatným. V uplynulých měsících v Lánské oboře dál ví hodně lovila u skal smetánka včetně Pavlových sponzorů z kampaně. Stejně tak slibované otevření Pražského hradu uvítali zejména zazobané soukromé společnosti, která si pronájmem historických sálů dodávají na důležitosti. My běžní smrtelníci jsme si museli vystačit s odstraněním kontrol u vstupu do areálu Hradu nebo se sousedskou slavností na jednom z nádvoří. Kostlivci po Zemanově partě Pavlu v týmu moc netřásl. Možná proto, že měl problémy sám se sebou, opustila její ředitelka kabinetu, tisková mluvčí i šéf poradců. Pracovní na čistě přátelský vztah s prezidentem proměňuje poté, co mu Hrad nezažádal o přísnou bezpečnostní prověrku, i bývalý diplomat a lobbista Petr Kolář. Stěžejní vliv na Pavlově kroky má kancléřka Jana Vohralíková a vedoucí vnitropolitického odboru Tomáš Lebeda. První jmenovaná zúročuje praxe státní úřednice, druhý zase akademik a s nimi po boku. Prezident kráčí rozvážně a opatrně, takže každý, kdo od něj čekal razantnější podporu vlády nebo opozice, musí být zklamán. Žádný zákon Pavel nevetoval. Dosud se při posuzování legislativě drží vzorce zmínit pro a proti, zatvářit se empaticky, ale zdůraznit, že kabinet to nemá lehké a země reformy potřebuje. Vedle členů vlády se schází i s opozicí, k ničemu to však nevede. Výjimkou je podpora hnutí ANO našim závazkům vůči NATO nebo Česko americké obranné smlouvě. Každý z Pavlových předchůdců by už dávno zformuloval jasný názor na vládní politiku, třeba i za pomoci Jadrného slovníku let, že dnešní hlava státu teprve politické ostruhy získával a do větších bitev se v obavě z porážky nevrhá. I své projevy formuluje opatrně a soustředí se v nich na apely ke spolupráci, ne na kritickou analýzu poměrů. Mnohem lépe se prezidentovi vede u pevně daných kompetencí. Rozdal 62 státních vyznamenání bez stínu pochybností jmenoval profesory i generály. Zaškobrtl pouze při výběru ústavních soudců. Pavel Simon neprošel Senátem a Robert Fremr raději nominaci sám vzdal. Otevřenost Petra Pavla při hledání správných adeptů senátoři pochopili jako příležitost posílit také svůj vliv a zájemce grilovat otázkami na praxe, politiku i soukromí. Ne každý to je ochotný absolvovat a ne každý se zavděčí. Platí ale, že hradní vytipovávání vhodných osobností působí nejprofesionálněji a nejtransparentněji v historii Ústavního soudu. Vedle oficialit prezident stíhá cestovat i po krajích. Je všímavý a zvídavý, ovšem nakolik nabité vjemy zužitkovává při rozhovorech s ostatními ústavními činiteli, nevíme. Nejsledovanější hradní schůzky se týkají zahraniční politiky, v níž jsou české špičky konečně zase po letech sehrané. Prezident se tak může s premiérem rozdělovat zahraniční cesty a mluvit na nich podobným jazykem. Vedle navštěvuji a sem se Pavel soustředil na naše evropské sousedy a další klíčové aktéry. Vedle toho nedávno stihl zaletět i na Blízký východ. Partneři jistě u bezpečnostních otázek ocení realistické názory vojáka ve výslužbě. Je ale škoda, že prezident tak málo o světovém dění hovoří s českými občany, které nezřídka trápí, zda nám hrozí válka a co v souvislosti s tím máme dělat v moderátorské či dokonce stmelovací roli Petr Pavel zatím nezazářil, proto i jeho popularita zvolna opadává. Nikdo však nemůže popřít, že by tou ženou důstojnost již svěřenému úřadu vrátilo.