Známe to všichni. Vypuknou dovolené a my spěšně revidujeme lékárničky. Zvlášť před dlouhou cestou do a z ciziny je nutné mít po ruce endiaron proti průjmu, kinedryl proti zvracení nebo tablety proti teplotám a bolestem. Kdyby to nebylo smutné, šlo by se letos bavit tím, jak rodiny obíhaly jednu lékárnu za druhou a sháněli žádané medikamenty. Vedle penicilínových antibiotik, která jsou však jen na lékařský předpis, letos v žebříčku poptávky vede úvodem zmíněný endiaron. Scházejí ale i mnohé léky, které pomáhají užšímu okruhu pacientů se složitějšími diagnózami, například Parkinsonovou chorobou nebo cukrovkou. Ministerstvo zdravotnictví už jako na spoluviníky vedle ruských válečníků či nespolehlivých dopravců ukázalo i na občany, kteří se léky předzásobují. Lze se jim ale divit. Oleg v krizi se začalo hovořit před necelým rokem. V pravidelných intervalech jsme byli ministrem Válkem uklidňováni, že brzy už léky budou a není nutné si z policie ve spíži. Jenže léky z asijských fabrik nedorazili a lidé cítí potřebu železné rezervy víc než dosud. Mnohým už je jedno, zda jde o originál, nebo o nespolehlivý padělek sehnaný přes internet. A co na to vládní politice? Vlastimil Válek otevřeně přiznává, že jsou léky, které úplně zmizely a už nikdy nebudou a my si budeme muset zvykat, že je výrobce přestal vyrábět. Premiér Petr Fiala je zase přesvědčený, že celé situaci zásadně pomůže zákon o léčivech, který zavádí u léku významných pro poskytování zdravotní péče distributorům povinnost vytvořit a držet měsíční zásobu těchto léčiv. Existují přitom pochybnosti, zda tato norma bude stejně užitečná v malých venkovských provozovnách jako ve velkých městských lékárnách. Ministr Válek střídavě vytváří pracovní komise pro naleptávání problému a připomíná, že skutečně efektivní řešení je možné jen na evropské úrovni. Co tedy dělá na ní, se ale dosud nepochlubil. Přitom víme, že Evropská komise umí chrlit nápady, dokonce i dobré regulatorní nápady. Jenže jí všechno moc dlouho trvá. Před tím, abychom viděli spásu v přesunu části farmaceutické výroby do Evropy, varují mnozí vědci a výzkumníci. Není totiž těžké vyrobit tabletu nebo namíchat sirup. Podstatné je mít potřebné chemické látky dovážené převážně z Asie. To s nimi je a bude potíž. Navíc farmaceutické firmy se chovají tržně. Chtějí vyrábět levně, prodávat draze a své zboží raději nabídnou tam, kde za ně víc dostanou a kde je jednodušší legislativa i administrativa? V tomto směru také dvakrát nezáříme. Řešením ale není. Ženám ministr bude místo léčivých sirupů mazat kolem pusy med. Vlastimilu Válkovi není co závidět. Sotva se uklidnil COVID, projevily se latentní nesnáze českého zdravotnictví. Musí teď zápasit s nedostatkem lékařů, kterým nezažehnal ani formulář na stránkách resortu, nebo s nekonečným čekáním na vyšetření prostřednictvím magnetické rezonance, CT či mamografu. Nedostatku léků si ale všimne každý a každého zajímá, kdy pomine vysvětlení i plány. Ministr Válek má, výsledky však ne a řešení je v nedohlednu. Jestli by to náhodou v jeho křesle nechtělo někoho, kdo se umí rychleji otáčet.