Je to paradox, že zrovna Německá spolková republika, země, která na sebe od konce druhé světové války bere od generace po generaci, a to nikoli jen navenek, ale naprosto vážně. Odpovědnost za systematické vyvražďování Židů hitlerovským Německem, čelí v těchto dnech výbuchům antisemitizmu z řad těch, kterým po desetiletí skýtá na svém území bezpečné útočiště před válkou a terorem. Tváří v tvář nepokrytému jásotu arabských demonstrantů nad bestiálním vražděním izraelských civilistů palestinskými teroristy z Hamasu, nezbývá Německu, než si přiznat, že integrace muslimských uprchlíků nespočívá jen v tom, že se naučí německy a najdou si práci. Jejich nenávist k Izraeli a k Židům obecně, pěstovaná evidentně po staletí, se nedá zneškodnit na povel. Vlastně to mělo být německým politikům jasné nejpozději před osmi lety, kdy se po příchodu islámských rodin začínala ve školách s větším počtem muslimských dětí projevovat šikana vůči židovským spolužákům. Oči nad tím tehdy přivírali i učitelé a maximálně se přemýšlelo, zda by se muslimským dětem neměli do školních osnov zahrnout povinné návštěvy vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Němečtí Židé v Berlíně tou dobou ovšem už dávno věděli, do které čtvrti není radno nosit jarmulku, a oficiální muslimské organizace v Německu se přesto tvářili, jakoby se nic nedělo. A pokud odněkud nějaký antisemitizmus hrozí, pak výhradně jen z většinové společnosti vůči muslimům jistě zevšeobecňování není na místě. Letos na jaře se například stal starostou Foster zájmu, městečku v Bádensku-Württembersku o 2600 obyvatelích. Dvacetidevítiletý Syřan Rijád Alšově byl ze SZ. Do Německa přišel v roce 2015 jako uprchlík klasickou migrační trasou z Turecka na řecký ostrov Lesbos a přes Balkán do Německa. Jeho případ je výjimečný i tím, že byl zvolen absolutní většinou. Hlasovalo pro něj přes 55 %. O styl z haitských voličů. Také islám patří k Německu, prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová v roce 2018 a rozpoutala vášnivou diskusi. Mluvila o tom ale v kontextu s tím, že vzhledem ke 4 milionům v Německu žijících muslimů patří k Německu i jejich náboženství. Současná situace tuto optiku zaostřila verbálně dal její nástupce Olaf Scholz v uplynulých dnech jasně najevo, že co k Německu nepatří zcela určitě je antisemitizmus. Proti projevům nenávisti vůči Izraeli prý úřady tvrdě zakročí. Otázka je, zda není už trochu pozdě.