Po 20 letech členství v EU předstihla ČR v životní úrovni Portugalsko, Řecko a Španělsko mírně zaostává za Itálií a je na tom nejlíp z Visegrádské čtyřky. Ve srovnání s ostatními členskými státy má dlouhodobě nejnižší nezaměstnanost a z bruselské pokladny dostává pořád ještě víc peněz, než tam odvádí. Od svého vstupu do Unie v roce 2004 zaplatilo Česko do evropského rozpočtu celkem necelých 776 miliard korun, ale získal o jeden bilion 780 miliard korun, tedy víc než jeden bilion korun čistého. Přesto je s naším členstvím v unii spokojeno toho času jen něco přes 40 % zdejších obyvatel. Téměř stejný počet ale moc spokojen není a počet skalních odpůrců EU dokonce vzrostl ze tří na skoro 15 %. Statistika dokazuje, že se tento negativní postoj promítá i do účasti na volbách do Evropského parlamentu, která patří už tradičně mezi unijními státy k těm nejnižším. Unii tady prostě nemusíme a už vůbec ne tu luxusní zašívánu, která si říká Evropský parlament. Že by to teď, kdy dorostla generace mladých voličů, mohlo být jinak, je spíš nepravděpodobné. Když před 10 lety u příležitosti tehdejšího výročí vstupu ČR do EU pořádaly regionální deníky Vltava Labe Press spolu se zastoupením Evropské komise a s úřadem vlády k eurovolbám literární soutěž pro středoškoláky, na níž se sešlo celkem 539 příspěvků, měli autoři většiny z nich o europoslancích jasno. Berou nehorázné platy za práci, která se nedá kontrolovat, a schvalují nesmyslné směrnice šikanující domácí obyvatelstvo. Jen ojediněle se mezi názory tohoto druhu objevily i pozitivní hlasy uznávající, že europoslanci mají velkou zodpovědnost, protože evropská legislativa, kterou schvalují, se promítá do zákonodárství členských zemí. Všechny tyto kladné příspěvky měly ovšem jedno společné jejich autoři mluvili z vlastní zkušenosti, protože byly v Evropském parlamentu na návštěvě a případně si mohli v simulovaných jednáních práci europoslanců i vyzkoušet. Že by se v Bruselu takto vystřídaly všechny školní třídy v republice, je ovšem iluzorní. Jedno východisko přesto existuje. A trefně ho tehdy formuloval Bohdan Jůza z gymnázia v Ústí nad orlicí, když napsal kdybych se měl já vcítit do kůže europoslance, rozhodně bych se snažil změnit názor obyvatel naší republiky na sebe a na své kolegy. Pokusil bych se zviditelnit svou práci, dokázat její význam a získat si důvěru v domovské zemi. Dodejme, že jestli má mít boj za národní zájmy, který nám kandidáti do Evropského parlamentu ze svých volebních plakátů tak vehementně slibují. Nějaký konkrétní věcný dopad je jeho předpokladem právě to, o čem tehdy mluvil gymnazista z Ústí nad orlicí. Bohužel se ale zdejší kandidáti na poslance do Evropského parlamentu, ať už ve veřejných diskusích nebo na sociálních sítích, spíš utápějí ve vzájemných urážkách.