Když na počátku března 1953 zemřel sovětský hrůzovládce Josif Stalin, byl o nástupnictví značný zájem. Za favority byli považováni Stalinův krvavý kat Lavrenčík Ria a také Georgij. Malinko v oba ovšem přetrumfl Nikita Chruščov. Hlavního soka bere nechal odsoudit k smrti a Malenkova z nejvyššího sovětského vedení odstranil během pár následujících let. Stal se z něj i politik světového formátu a snad i potenciální posel míru. Chruščova vystřídal Leonid Brežněv také po nejrůznějších mocenských třenicích a skupinka řešení, přestože k dispozici byli politici mnohem známější a vnější, například dlouholetý stranický vrchní ideolog Michail jsem slov zvítězil právě Brežněv údajně proto, že ostatním nejméně vadil, což byl zřejmě důvod, proč ve funkci vydržel až do své smrti v roce 982. Poté, co po Brežněvovi krátce za sebou zemřeli další dva příslušníci sovětské partajní Grund. Operací je Androva Černěnková, nezbylo dalším nejvyšším soudruhům než sáhnout po někom výrazně mladším. A tak si do svého čela vybrali nadějného padesátníka Michaila Gorbačova. Aniž by zřejmě kdokoli z nich tušil, že Míša Gorby dá definitivně vale jak stalinské ideologii, tak i neustálé tiché konfrontaci se západem, s nímž se docela upřímně hodlá dohodnout na normální, klidné mírové koexistenci. Právě to se mu ale stává osudným. V srpnu 1991 jeho mocí zásadně otřese konzervativní puč. Nejvyšším mužem ve státě se pak stává prezident tehdy ještě Sovětské Ruské federace Boris Jelcin. Ten tak zdědí úděl prvního post sovětského prezidenta na celá opravdu krušná 90. léta, na jejichž konci už je alkoholismem i těžkými chorobami donucen k tomu, aby moc předal opět někomu mladšímu. A tím se stává do té doby víceméně jen těžko zaznamenatelný bývalý KGB Vladimir Putin. Na jaké varianty by tedy měl být Putin na pozadí tohoto stručného přehledu nejnovějších sovětských a ruských mocenských dějin připraven. Rozhodně musí počítat s tím, že o jeho svržení přinejmenším uvažují někteří jeho z blízkého okolí. Lepší příležitost za jeho téměř čtvrt stoletého panování totiž ještě neměli. A co se nabízí jinak? Například pokusit se jako Jelcin nastrčit nějakého svého člověka a pod jeho kuratelou v klidu dožít politické penzi, anebo se nějak dočkat prezidentských voleb v příštím roce a v těch se pokusit otěže moci v rukou udržet. Záviděníhodné současné Putinovo postavení rozhodně není.