Ve volbách do Senátu. Jeho předseda Miloš Vystrčil prohlásil, že atmosféra nahrávala kandidátům opozičních stran. To je sice nezpochybnitelná pravda, ale na této atmosféře se vždy podílejí všichni politici a nelze veškerou vinu házet je na opozici, která podle něj překlopila volby do Senátu ve volby proti vládě. Jenže problém viny je primárně a základně vnitřní záležitostí každého člověka. Domů. Dům je novinář těch druhých ještě nedospěl, nestal se člověkem. Skutečným člověkem se stáváme zejména tím, že si uvědomujeme svá konkrétní selhání, svá provinění, neboť teprve tehdy, když si člověk přizná s plnou odpovědností svůj podíl viny na stávající situaci třeba v české politice. Může vidět reálně i své soupeře. Tedy co se jim skutečně povedlo a čím nás ohrožují. A neobelhává se lživými konstrukcemi, kterými se často i nevědomě vymiňuje. Pokud nedokážeme jít proti vlastním předsudkům i sami v sobě a nebudeme schopni oběti. Žijeme my jen náhradní životy plné chvilkových zážitků. V poslední době o tom píše třeba americký sociolog že Frej Alexandr z Kalifornské univerzity, který upozorňuje na to, že v nové situaci politici, kteří se snaží působit jako racionální jedinci, nemají proti těm, kteří upřednostňují emoce, rychlost a gesta, šanci. Zvlášť když lidé mají pocit, že na nich vůbec nezáleží pánové Babiš či Okamura a nepřišli s nějakým novým zázračným marketingem. Ale jejich často nekonzistentní řeči pronášené s velkou energií, zlobou a razancí jsou přesně tím, co v dnešní složité situaci hraje nejdůležitější roli. Bláboly pronášené ve sněmovně několik hodin nikoho nezajímají, ale všichni si pamatují jejich gesto. Mluvil šest hodin, nandal jim to. Vyzařuje z nich silná vůle k moci, kterou z jejich cílová skupina, která už uvažuje v širším kontextu, vykládá jako vůli ke změně k lepšímu. Politika se v dnešní době stala být divadlem než správou věcí veřejných. A to se netýká jen ČR či střední Evropy. I v sousedním Německu vyhrál Fridrich Mert soutěži o šéfa unionistů ne kvůli racionálnímu programu, ale jak o tom píší analytici, hlavně kvůli tomu, s jakou tvrdostí, přesvědčivostí v několika případech použil i velice tvrdá slova, se postavil proti Angele Merkelové, kterou kvůli vstřícnosti k migrantům prohlásil za nejhorší kancléřku v dějinách novodobého Německa. Vše ostatní nechám v mlze. Stejně jako u nás Andrej Babiš, který žádné uvěřitelné recepty na lepší řešení neuspokojivé situace veřejnosti rovněž nepředestřel. Oba pracují stejně. Místo programu předhazují rozzlobeným voličům jen viníky. S emocemi nelze vést dialog s pomocí racionálních argumentů. Ve vášni a zášti se všechna slova utopí.