Rusko vždycky provozovalo špionáž a podvratné aktivity vůči demokratickým evropským zemím. Od začátku agrese proti Ukrajině však tuto aktivitu vystupňovalo tak, že se intenzitou v podstatě blíží nejhorším časů studené války. EU proto hledá cesty, jak koordinovaně čelit tomuto tlaku, který jde od klasické špionáže přes podvratnou propagandu a šíření lží až po kybernetické a hackerské útoky a sabotáže všeho druhu. Hodně se mluví o tom, že tajné služby evropských zemí stále ještě nedostatečně spolupracují, což prospívá soustředěné aktivitě protivníka. Od začátku ukrajinské války vyhostili evropské země více než 400 ruských diplomatů. Tyto razie aspoň na čas ochromily akceschopnost ruských tajných služeb, které tradičně a masově využívali diplomatické krytí pro svou činnost mozku a nyní pracuje na jejím obnovení. Místo vyhoštěných diplomatů probouzí tzv. spící agenty. Vysílá do zemí Unie špióny vybavené například brazilskými pasy. Jako turisty. Dokonce byly hlášeny případy infiltrace skupiny žádajících v unii o azyl. Od loňského února hlásili zatčení takových obyčejných lidí podezřelých z práce pro ruské rozvědky Bulharsko, Slovensko, Albánie, Nizozemsko, Švédsko a Norsko. Pozoruhodnou činnost ruských služeb hlásí v posledních týdnech právě v severské země a Finsko, které před několika dny vyhostilo blíže neurčený počet ruských diplomatů. Množí se hlášení o špionážních aktivitách ruských plavidel, které se vydávají za rybářské nebo výzkumné lodi. Předseda norské vlády před několika dny velmi vážně varoval před nebezpečím, které hrozí ropovodům a plynovodům směřujícím do Evropy. Od podmořských norských nalezišť. A z Dánska přišla vlastně senzační zpráva o tom, že tamní armáda má k dispozici fotky ruské válečné lodi určené k záchraně ponorek, která se pohybovala nad plynovodem Nord Stream pouhé čtyři dny před tím, než byl fatálně poškozen dodnes záhadným výbuchem. Nejde však jenom o špionáž a sabotáže. Šéf francouzské tajné služby nedávno v tamním parlamentu nabádal poslance, aby si uvědomili kontext a přestali se stýkat s ruskými agenty. Měl na mysli zejména poslance krajně pravicového národního sdružení, kteří před válkou dokonce jezdili sledovat zmanipulované volby či referenda na okupovaném Krymu či Donbasu. Evropský parlament zase vyšetřuje podezření, že poslanci za separatistické katalánské strany měly také napojení na Rusko včetně přijímání financí. A šéf parlamentního výboru pro boj proti zahraničnímu vměšování Rafael Grussmann tvrdí, že německá energetická politika posledních desetiletí byla v podstatě diktována Moskvou. Poukazuje na slepotu Angely Merkelové a aktivní kolaboraci jejího předchůdce Gerharda Schrödera. Jimi vybudovaný energetický model se stal katastrofou nejen pro Německo, ale celkově pro evropskou bezpečnost. Glocman předkládá parlamentu návrh strategie EU proti zahraničnímu vměšování, kterou by unie měla schválit ještě letos. Hackerské útoky z Ruska proti veřejným službám, energetickými, infrastruktura a dalším cílům se staly v podstatě součástí každodenního života v unii. Nejsou však normální a je třeba je brát velmi vážně, protože jde o formy hybridní války. Stejně tak každodenní vymývání mozků dezinformacemi, ale žijí na sociálních sítích a v médiích. Nejsou atributem svobody tisku a projevu, ale součástí této války, a tak je na něj třeba pohlížet a hodnotit. Je mezi demokratickou praxí a totalitním prosazováním ruské vládní linie vede často jen tenká a nejasná hranice. Tím spíš je třeba si uvědomit, že mimořádná doba si žádá mimořádná opatření, a ne vytvářet prostor pro to, aby Rusko v informační válce dosahovalo dalších úspěchů.