Povodňová katastrofa nekončí. Pršet má i v prvních dnech tohoto týdne. Hladiny toků mají v některých místech ještě stoupat. Ulice některých obcí se změnily v řeky. Hrozí sesuvy půdy i pády stromů. Na mnoha místech vypadla elektřina i mobilní signál. Přestože je stále brzo na zhodnocení následků, je jasné, že za posledních 20 let obce a města výrazně pokročila v budování protipovodňových opatření. Vznikl dostatečný retenční prostor v nádržích, staví se mobilní protipovodňové hráze, ochranné valy kolem řek. Mnoho obcí se přesto potýká s živlem. Vybudované ochranné valy i hráze na ně k vybudované ochranné valy i hráze někde na současnou úroveň hladiny prostě nestačí. Voda ale ničí i tam, kde by nemusela. I proto se v diskusích už teď tak často opakuje slovo výstavba. Nejde jen o to, jak moc je země zastavěná a zda brání přirozenému odtoku vody. Začínají i hádky o různé typy protipovodňových opatření. Jeden tábor kope za budování nových přehrad, druhý tvrdí, že by se při současných srážkách zaplnili za pár hodin a následná povodňová vlna by situaci ještě zhoršila. A přimlouvá se za ekologická řešení, která zahrnují poldry, které slouží k zachycení vody z povodňové vlny a počítají i se vsakováním vody do půdy bez ohledu na to, co je lepší. Největším problémem aktuálního stavu je, že se ukazuje, že na mnoha místech dodnes neexistuje a ani jeden z typů protipovodňových opatření, případně jsou nedostavěná a tedy naprosto nedostatečná. Důvody překvapivé. Nejde o peníze na výstavbu podobných staveb. Existuje řada dotačních programů. Výstavbě protipovodňových opatření brání to, co sužuje jakoukoliv stavbu na území ČR. Zjednodušeně řečeno jde o klasické nimby, tedy stavte si, kde chcete, jen ne vedle mého domu či pozemku. Problémem se při pokusu postavit cokoliv stávají jakákoliv, byť dočasná omezení, případně zrušení stávající podoby a vznik jiné. Místní vlastními těly brání zahrádkářské kolonie, brojí proti kácení stromů či bagrování oblíbených parků. Samostatnou kapitolou jsou potřebné souhlasy a povolení, přičemž jednotlivé instituce vydávají mnohdy protichůdná stanoviska. A konečně jde o nevyřešené majetkové spory o pozemky, kde by protipovodňová opatření měla vzniknout. Problematické nejen vyjednávání se soukromými majiteli. Vzájemné naschvály se dělají i města a obce v případě území, která mají ve vlastnictví. Výsledkem jsou desítky let trvající jednání, v jejichž průběhu se řeší všechny stupně projektových dokumentací, majetkoprávní vztahy, vydání stavebního povolení a nakonec i nejasnosti o následném provozování protipovodňových staveb. Dodnes tak není chráněná podstatná část Brna, Opavy, ale ani povodněmi opět sužované Troubky, které v minulosti museli zbourat načerno postavený val. Memorandum z června loňského roku o protipovodňové ochraně, které podepsali ministr zemědělství, krajský hejtman, šéf Povodí Moravy a starosta Troubek, dnes evidentně obyvatele neochránilo. Jak už bylo řečeno, úplně zamezit katastrofálním záplavám za všech okolností a všude nelze. V řadě míst ale voda ničit nemusela. Stavební zákon se všemi svými problémy v čele s digitalizací se kvůli povodním na chvíli ocitl na vedlejší kolej. Je to škoda, protože je to právě nemožnost výstavby, která vede nejen k nedostupnosti bydlení, ale často také ke ztrátě toho stávajícího.