Tuzemská ekonomika na tom není dobře. Průmysl i stavebnictví jsou v útlumu. Přesto všechno jsou odhady pro příští rok docela příznivé. Například poslední makroekonomická prognóza z dílny ministerstva financí za srpna tohoto roku počítá s tím, že česká ekonomika letos poroste o 1,1 desetina %, ale už v příštím roce stoupne o významných 2,7 desetin %. Důvody k tomuto optimistickému očekávání, na kterém je rovněž postaven i plán tuzemského státního rozpočtu, jsou následující větší spotřeba domácností, vyšší investice, a to i ze strany státu, a obecně lepší hospodářský vývoj v zahraničí. Výsledkem mají být vyšší rozpočtové příjmy a také nižší schodek státních financí. Nakonec se ale dost možné, že se celý příběh bude odehrávat úplně jinak. ČR má silný průmysl, který je ve značné míře závislí na exportu. A zatímco Česko čeká slunečné počasí, Němci, kteří jsou mimo jiné taky největším exportním trhem tuzemských firem se topí v depresích. Například německý institut pro ekonomický výzkum IFOP výrazně snížil prognózu hospodářského růstu v Německu, a to nejen pro letošní rok, ale také pro příští. Letos podle tamních vědců německá ekonomika neporoste vůbec, v příštím roce se zvedne o necelé % a na jeden a půlprocentní dynamiku se dostane až v roce 2026. Důvody jsou podle institutu i v následující dekarbonizace digitalizace, demografické změny, pandemie koronaviru, cenový šok v oblasti energií a také měnící se role Číny v globální ekonomice. To vše vyvíjí tlak na zavedené obchodní modely, zejména ve zpracovatelském průmyslu, který v Německu představuje výrazně vyšší podíl na výkonu ekonomiky než jinde. Populace rovni stárne, pracuje stále, pracuje stále méně lidí. Důraz se z výrobního sektoru přesouvá do sektoru služeb. Když si člověk představí, že Německo nejvýznamnějším obchodním partnerem, a to jak při vývozu, tak dovozu zboží kamerou v posledním roce směřovalo 30 % z celkového českého exportu a dovezlo se o tu 23 % veškerého zboží propadne depresi. Kromě vzájemného obchodu má ČR mnoho dalších společných znaků. I zde probíhá stárnutí populace. Ročníky tzv. husákových dětí narozených na počátku 70. let minulého století čeká osekávání důchodu a také stále se zhoršující lékařská a sociální péče. Stejně tak platí, že průmysl, zejména ten zpracoval. Stejně tak platí, že průmysl, zejména zpracovatelský, má výrazný podíl na tuzemské ekonomice. A konečně i zde vlivem přísné měnové politiky, vysokých úrokových sazeb dochází k propadu investic, klesají nové zakázky i zaměstnanost. V Německu se stále více hovoří o potřebě transformace a o novém modelu ekonomiky. Česko se snaží chytit německého tygra za ocas. Všechny zádrhely ale řeší rozpočet vysokými deficity a tvářit se jako ostrov stability v moři německého tornáda je ovšem minimálně pošetilé a rozpočet, a nejen rozpočet, by s tím měl počítat.