Donald Trump po svém zvolení americkým prezidentem několikrát zopakoval, že až nastoupí 20. ledna do Bílého domu, má v úmyslu spustit masové deportace ilegálních migrantů tak, jak to sliboval během předvolební kampaně. Nedávném televizním rozhovoru navíc připustil, že se deportace mohou týkat i dětí narozených ve Spojených státech. Spojené státy přitom patří ke zhruba dvacítce zemí, v nichž děti narozené na jejich území automaticky získávají občanství. Trump v rozhovoru mylně tvrdil, že Spojené státy jsou jedinou takovou zemí na světě, a argumentoval, že bude třeba v tomto bodě změnit ústavu. Dodal, že bude humánnější deportovat s rodiči, kteří jsou na území Spojených států nelegálně, i jejich děti narozené ve Spojených státech, tedy americké občany. To je samozřejmě jen těžko proveditelné. Navíc by šlo o zcela skandální praxi v historii existují příklady zemí, které se uchýlili k masovým deportacím vlastních občanů, ale buď tak činili v rámci svého území jako stalinský Sovětský svaz, anebo v rámci politiky rasových čistek, jak to činilo hitlerovské Německo. To nejprve uvažovalo o masové deportace Židů mimo území Německa, později se uchýlil rovnou k jejich deportacím do vyhlazovacích táborů. Je jisté, že dokud bude ve Spojených státech fungovat právní stát, jakékoliv plány deportovat vlastní občany narazí na soudní systém. Otázkou také je, kam by je chtěl Trump deportovat. Ti, kdo se narodili už ve Spojených státech, nemají nezbytně občanství země, s níž přišli jejich rodiče. Podobné dilema čeká Trumpovu administrativu v případě tzv. druhým rokem, což jsou děti, které jejich rodiče vyslali ilegálně do Spojených států v naději, že jim tak zajistí lepší život. Ti sice americké občanství většinou nemají, ale vyrostly ve Spojených státech, zemi svého původu neznají a často mluví jen anglicky. Trumpovi deportačním plány ale narazí na nemalé překážky i v případě milionů ilegálních migrantů, které se podaří takříkajíc pochytat. Spojené státy stejně jako EU totiž nemají readmisní dohody s řadou zemí, odkud ilegální migranti přišli. Migranty tedy nebude kam vracet, pokud se Trumpově administrativě nepodaří tyto země přinutit, aby své občany brali zpět. I proto už existují plány na vytvoření sítě detenčních center, kde by byly ilegální imigranti drženi. Taková detenční centra samozřejmě existují i v evropských zemích, ale vezmeme-li v úvahu, že Trump mluví o milionech ilegálních migrantů, detenční centra by mohla rychle začít připomínat koncentrační tábory, což nepochybně vyvolá obrovskou vlnu nevole jak ve Spojených státech, tak mezi západními spojenci Spojených států. Trump slibuje, že masové deportace spustí s pomocí prezidentských dekretů hned první den v úřadu a že k uskutečnění tohoto plánu vyhlásí stav nouze, což mu umožní využít i americkou armádu. Ta ovšem může vyvolat celou řadu dalších problémů. Trump si vybral do čela agentury pro boj s migrací Toma Hagena, který sloužil už administrativě Baracka Obamy. Ten slibuje, že se v první vlně zaměří na migranty podezřelé z páchání trestných činů a že nemá v úmyslu provádět masové šťáry. Jenže jeho prohlášení nejsou zcela v souladu s tím, co slibuje Trump, který, jak už bylo zmíněno, mluví rovnou o nasazení armády. Jisté je, že pokud masovým šťára nakonec dojde, pokusy zatýkat ilegální migranty v těch státech americké unie, kde vládnou demokraté, mohou narazit na silný odpor. Guvernéři některých těchto států i starostové velkých měst slibují totiž migrantům ochranu. Budou také odmítat budování detenčních center na svém území. Trumpovy plány v oblasti migrace tak mohou narazit na řadu praktických překážek, ale také vyvolat ústavní krizi. Pokud bude chtít masové deportace uskutečňovat i za cenu ohýbání práva a ústavy.