Na první pohled to působí jako elegantní úkrok stranou. Prezidentem odmítnutý kandidát na ministra životního prostředí, lidovecký místopředseda Petr Hladík, se zatím stal jen náměstkem. Vicepremiér Marian Jurečka, dočasně pověřený řízením tohoto resortu, spolu s premiérem a celou vládou teď budou čekat na novou hlavu státu, u níž předpokládají, že bude ctít ústavu a Hledíka jmenuje ministrem. Co ale zůstává záhadou, proč Fiala s Jurečkou sází na to, že v souladu s ústavou bude postupovat i případný vůči vládě opoziční prezident Andrej Babiš. Vždyť zrovna ten jako premiér projevoval zvláštní pochopení pro Zemanovy úkroky mimo ústavu, když v jednom případě odmítl jmenovat a v druhém odvolat ministra Babišovy vlády. Miloš Zeman zablokováním Hladíka otevřel prostor premiérovi pro to, co donedávna připouštěl sám ministerský předseda pro podání kompetenční žaloby k Ústavnímu soudu, která by mohla jednou provždy vyjasnit, jak má prezident postupovat. Naprostá většina ústavních právníků poukazuje na to, že prezident nemá zodpovědnost za vládu, která se zodpovídá sněmovně, a z toho vyvozují povinnost prezidenta jmenovat nebo odvolat ministra, kdykoliv mu to premiér navrhne. Ústavní soud by mohl v případném nálezu citovat i Miloše Zemana z roku 1998, kdy reagoval na váhání Václava Havla jmenovat do jeho kabinetu Jana Kavana a Václava Grulicha. Článek 68 ústavy hovoří naprosto jednoznačně prezident jmenuje vládu na návrh premiéra, takže si myslím, že není o čem diskutovat. Kdo bude ve vládě sociální demokracie, rozhodnou sociální demokraté. Petr Fiala své rozhodnutí ne podat kompetenční žalobu zdůvodňuje tím, že za necelé dva měsíce budeme mít nového prezidenta a Ústavní soud za tak krátkou dobu nestihne rozhodnout. V tom má zřejmě pravdu. Měl by ale nechat na konstitučním tribunálu, jak se k žalobě postaví, zda její projednání ukončí s vypršením Zemanova mandátu, nebo se přikloní k tomu, že je možné pokračovat a dospět k nálezu závaznému pro další prezidenty. Zdrženlivost premiéra ale také může pramenit z toho, že si není tak jistý v kramflecích, jako když loni na podzim zlomil hrozbou kompetenční žaloby odpor zejména ke jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí ve vznikající vládě. Prezident totiž mezi veskrze nesmyslnými důvody k odmítnutí Hladíka uvádí i jeden, který nelze pominout, a to že figuruje v kauze kupčení s brněnskými bytovými domy. Policie mladíka podezírá, že se v některých případech aktivně angažoval v privatizaci domů, jež měly připadnout organizované zločinecké skupině. Situace kolem Hladíka zůstává nejasná a nelze s jistotou vyloučit, že policie ho ještě obviní nebo začne stíhat. A je dost nepochopitelné, proč lidovecký šéf Marian Jurečka tak urputně trvá na Hladíkově jmenování ministrem. To všechno ale nejsou ústavní překážky, jež by opravňovaly prezidenta blokovat hledisko o jmenování. Což ale neznamená, že nejde o zásadní politické a morální otázky, před kterými by neměli zavírat oči Petr Fiala, Marian Jurečka ani další lídři vládní koalice.