Letos se Velikonoce v Jeruzalémě sešli v jednom čase společně s židovskou chanukou i muslimským ramadán m. O žádnou idylu ale nešlo. Představitelé řady církví dávají najevo obavy o budoucnost svých sborů. A není to jen kvůli aktuálním izraelsko-palestinským střetům. Zástupci několika křesťanských institucí se dokonce před několika dny obrátili na izraelskou vládu, aby udělala maximum pro klidné oslavy velikonočních svátků. Reagovali tak na opakované případy vandalismu namířeného vůči kostelům, restauracím nebo jednomu hřbitovu. Vyskytly se i případy pokřikování, plivání nebo dokonce fyzický útok. Četnost podobných incidentů se prý v posledních měsících zvýšila, což představitelé církví přičítají mimo jiné vstupu extremistických stran do izraelské vlády. Někteří z pachatelů mají prý pocit, že dostali k takovým činům zelenou. Podle izraelského tisku mají velkou část podobných případů na svědomí příslušníci jedné konkrétní rodiny, totiž potomků a přívrženců ultraortodoxního rabín azyl Broma. Na jeho následovníci se domnívají, že jejich úkolem je aktivně bojovat proti názorům ostatních Židů, ale i jinověrců, jako jsou křesťané, kteří jsou v jeruzalémském Starém Městě hodně vidět, a to zejména během svátků. Jiné útoky motivované nenávistí spáchali jiní židovští extremisté, výjimečně také zahraniční turisté, dokonce v jednom případě Izraelec křesťanského vyznání původem z Moldávie. Policie proti výtržníkům zasahuje, ale podle církevních představitelů by měla jednat důrazněji. Věci se kromě izraelského státu ujala i jeruzalémská radnice, která se domnívá, že může některé problémy řešit lépe. Zatím se situace ale spíše zhoršovala. Mezi radnicí a křesťanskými církvemi navíc panuje napětí kvůli tomu, že církve odmítají platit za komunální služby a kdykoli se město pokusilo o zaplacení dluhu, vyvolaly mezinárodní skandál. Někteří Izraelci mají pocit, že církevní představitelé v Jeruzalémě se často zapojují do mezinárodních protiizraelských kampaní, případně že se na křesťanských školách nadále vyučuje protižidovsky zaměřená teologie, jaká z evropského a amerického prostředí už dávno vymizela. To samozřejmě nezbavuje izraelskou vládu povinnosti zajistit všem náboženským skupinám bezpečnost a svobodu vyznání. Celá věc má mezinárodní rozměr i z jiných důvodů. Do Jeruzaléma dorazily protesty proti návrhu zákona, s nímž přišli dva poslanci za ultraortodoxní stranu sjednocený judaismus tóry. Návrh reagoval na velmi intenzivní snahu některých zahraničních křesťanských organizací šířit její víru v židovském prostředí a měl propagaci jiných věr zcela zakázat. Tento zákon, pokud by vůbec byl schválen, by pravděpodobně narazil u Nejvyššího soudu, ale ještě předtím vyvolal negativní odezvu u amerických evangelíků, sociálních organizací, které Izrael a specificky Benjamina Netanjahua dlouhodobě podporují. Tato podpora je pro premiéra ještě důležitější než dříve, protože se dostal pod tlak kvůli pokusu o kontroverzní soudní reformu a navíc značně poklesla jeho podpora u amerických židovských organizací. Benjamin Netanjahu křesťanů v Izraeli obvykle veřejně blahopřeje k jejich svátkům a při té příležitosti s oblibou zmíní, že jeho stát je jediná země na Blízkém východě, kde jsou křesťané v bezpečí a jejich počty dokonce rostou statisticky. Je to pravda, ale nevystihuje to celou realitu života křesťanů v Izraeli. Celá věc má v sobě zvláštní paradox. Dříve Židé v Evropě žili jako menšina uprostřed křesťanů. V dnešním Izraeli je to naopak. Současně ale Izrael nepřestal být závislí na spolupráci mnoha zemí, které jsou nadále alespoň formálně křesťanské.