Česká europoslankyně Klára Dostálová. Mělo za jisté, že se stane jednou z místopředsedkyň Evropského parlamentu. Nestalo se. Hlasovalo pro ni příliš málo poslanců. Proti byli všichni, kterým na trvání EU a evropské demokracie záleží. Zklamání Klára Dostálová je o to větší, že si na funkci dělalo nárok z titulu síly mandátu frakce patrioti pro Evropu, jejíž je její ano součástí. Údajnou křivdu na ni evropskými poslanci spáchanou přisuzuje jejich nedemokratičnosti. Klára Dostálová nás zapřísahá, váhá, že není ani protievropská, ani proruská, ani proti demokratická. A však nevysvětluje, proč se přesto stala jako celé její ano součástí frakce proti evropské, proruské a proti demokratické. Nás totiž nemusí zajímat, co si Klára Dostálová myslí, případně co vyhlašuje. V politice jako v kterékoli jiné lidské činnosti rozhodují činy a v tomto případě činy hlavních protagonistů, na jejichž popud frakce Dostálové vznikla, byly a jsou zjevně jak pro ruské, tak i proti demokratické a protievropské. Když před více než 100 lety spoluzakládal Karel Kreibich Komunistickou stranu Československa, bojovou jednotku komunistické internacionály. Ve svém vystoupení v Liberci na jaře 1921 odsoudil parlamentní demokracii jako skrytou formu diktatury buržoazie. Řekl, že zákonodárná korporace nesleduje žádné cíle kromě jediného širokým masám zakrýt skutečnost je podle vás je za kulisami parlamentu ustavila bezmeznou diktaturu. A že jí také praktikuje. Myšlenka je to více než aktuální. Stačí jen místo buržoazie dosadit slovíčko Brusel. Kraji by jich přesto jsou druhy nabádal, aby do parlamentu kandidovali ne proto, aby demokracii posílili, ale aby ji zevnitř rozbili. Jeho myšlenkou se o pár let později inspiroval i němečtí nacisté. Sdílejí ji i dnešní stoupenci tzv. i liberální demokracie, demokracie vykostěné, zbavené její vlastní humanitní podstaty. Fakt, že někdo získá poslanecký mandát, byť mandát sebesilnější, jakým se může pochlubit Dostálové frakce patrioti pro Evropu, ještě zdaleka neznamená, že musí získat míru vlivu odpovídající silovým poměrům ve sněmovně. Přednost Holá mocenská rovnováha rozhodně nemá. O podobné rovnováze pro změnu v oblasti médií se kdysi ironicky vyjádřil francouzský filozof Jean-Paul Sartre. Řekl jestliže Židé mluvili pět minut, neznamená to, že příštích pět minut budou patřit panu Hitlerovi. Obdobně reagovala demokratická část nynějšího evropského parlamentu. Naštěstí pro nás stále většinová. I když frakce Kláry Dostálové tvoří zhruba jednu desetinu všech poslanců. Neznamená to, že má nárok na odpovídající politický vliv. Je naopak po právu odstavena na vedlejší kolej. Uznat takový nárok by bylo stejně absurdní jako si myslet, že po vystoupení Židů musí dostat slovo pan Hitler.