Už několik dní se zraky drtivé většiny české společnosti upínají k extrémním povodním a oblastem, které voda poškodila nejvíce. Sledujeme, jak se řeky valí přes česká města, obce a krajinu, jak lidé ztrácejí své domovy a s hrůzou přemýšlejí nad apokalyptickými následky povodní. Některé domácnosti zažívají to traumatizující okamžiky už potřetí. Zasahující složky integrovaného záchranného systému pracují takřka nepřetržitě. Už teď je jasné, že škody po povodních se mohou vyšplhat až na desítky miliard korun, které bude potřeba někde najít. A stejně jako při mnoha podobných událostech bleskových povodních v roce 2010, nečekaném tornádu před třemi lety nebo při katastrofických povodních z let 97 a 2002. Můžeme sledovat i masivní vlnu občanské solidarity. Lidé se zapojují do práce. 1000, spíše desítky 1000 dobrovolníků a dobrovolnic se snaží pomáhat všude tam, kde je potřeba. Už pár dní jsou také otevřeny různé sbírky několika organizací diakonie a hadry Člověka v tísni, charity nebo Českého červeného kříže a domácnostem postiženým záplavami poslali lidé k pondělnímu večeru desítky milionů korun. Dá se čekat, že vybrané částky budou jako vždy vysoké, což je dobrá zpráva. I potravinové banky hlásí velký zájem ze strany veřejnosti. Stejně jako v minulých letech však i nyní aktéři zapojení do pomoci prosí veřejnost, aby se vyhýbala zahlcování sbírek zbytečnostmi. Taková pomoc, když se někde hromadí zbytečnosti, se totiž velmi rychle změní na přítěž pro koordinátory a bere jim vzácný čas na reálnou práci v postižených oblastech.

Takže jen pár hlavních pravidel. Základem kvalitní pomoc je pomoc koordinovaná. Je samozřejmě v pořádku, pokud se chce kdokoliv zapojit, nicméně by tak neměl činit sám a bez rozmyslu. To může způsobit komplikace. Před spontánní pomocí varují hlavně záchranné složky. Lidi by neměli sami od sebe podnikat různé výpravy do ohrožených oblastí, i kdyby tam chtěli třeba dovézt jídlo nebo pomoc, riskují tím své životy a hasičům můžou práci jen přidávat. Stejně tak by neměli využívat sbírky k ukládání vlastních nepotřebných věcí. Sbírky pro oběti přírodních či jiných katastrof nejsou skládkou, přesto se cyklicky objevuje. Jednotlivce či skupiny, již do sbírek odváží všechno, co se jim doma už nehodí. Nejčastěji plyšáky, staré oblečení, nefunkční spotřebiče nebo jídlo, které do krizových podmínek není vůbec vhodné. Pro oficiální organizátory sbírky je takový přístup noční můrou. Nepotřebné věci se v centrech kupí a jen zabírají místo. Pokud kdokoliv chce pomoci, jsou tou nejjednodušší cestou skutečně peníze nebo zapojení se do pomocí, které koordinují hlavní odpovědné složky v každém z krajů, a to po domluvě a na konkrétní projekt. Povodně jsou otřesnou životní zkušeností. Odstraňování důsledků bude bolavé, zdlouhavé a drahé. Nepřidávejme profesionálům práci vlastním amatérismem pomáhejme, ale s respektem a s rozmyslem.