Růst cen za nájemní bydlení v Česku pokračuje. Dlouhodobý problém, který měl chvíli ambici řešit dnes již bývalý ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš, dopadá na čím dál tím více Čechů a Češek. Zatímco podle serveru Sreality vzrostly za poslední tři roky ceny nájmů malých bytů o 28 %, velkých bytů o 22 a rodinných domů o 14 %. Růst mezd nepřichází na bydlení, jednu ze základních jistot, které by člověk měl mít vyřešené, tak nájemníci dávají stále více peněz. Jsou. Roli v tom hraje i energetická krize. A opět se ukazuje, že nájemníci nájemnice patří ke zranitelným skupinám naší společnosti. Jejich zájmy však nikdo nehájí. Ba co víc, z nájemního bydlení se v poslední době stal marketingový tahák. Že bydlení v nájmu cool hlásají poslední roky s oblibou hlavně developeři. A nezřídka kdy pak staví nájemní bydlení, v němž se cena nájmu šplh a daleko za snesitelnou mez a ti, kteří potřebují, si takové bydlení nemohou dovolit. Je to právě nejisté a velmi zatěžující postavení lidí v nájmu, které v Česku nahrává bydlení vlastnickému. Nájmy u nás představují velkou míru nejistoty. Smlouvy jsou tu uzavírány primárně na rok, aby majitelé mohli kdykoliv cenu zvyšovat. Nabídek je málo, ale ne tak úplně, protože je málo bytů. Problém je to mnohdy komplexnější a spadá pod něj celá řada dalších oblastí o daňové politiky, kterou má ČR v oblasti nemovitostí zcela nedostačující, až k otázce mezd či ochrany lidí v nájmech. Co tak dnes lidem v nájmech zbývá? S trochou cynismu by se dalo říct sociální dávky. Ty na bydlení v Česku pobírá jen zlomek oprávněných žadatelů, i když čísla těch, kteří si o dávku na bydlení žádají, stále rostou. Bylo by ovšem zajímavé sledovat, co by se stalo, kdyby si o dávky říkalo mnohem více lidí. Třeba většina z těch, kteří na ni mají nárok. Stát by tak musel platit drahé nájmy a kompenzovat nízké mzdy soukromým pronajímatelům, což je praxe, kterou dělá už dnes jen v menší míře. Je to vcelku komický paradox, protože skutečná politika bydlení by se samozřejmě vyplatila mnohem více než sypání peněz pronajímatelům na straně jedné a nulová snaha krizi bydlení řešit na straně druhé. Že bydlení velké politické téma, politici ale samozřejmě vědí, a proto nám o něm tak rádi a tak hlasitě mluví. Takřka před každými volbami. Po nich jakoby na toto téma zapomněli a po většinu času krčí hlavně rameny a tváří se, že z nebes sestoupí nějaké řešení se mu. Ideálně takové, v němž bude hrát prim volná ruka trhu, nikoliv jakákoliv klasická politika, kterou stát a vláda praktikují v každé jiné oblasti. Piráti jsou nyní z vlády venku a ukazuje se, že téma dostupnosti bydlení po nich nikdo nejspíš, nepřevezme. Nedopadne to samozřejmě je na lidi v nájmu, ale dá se očekávat, že jejich už tak dost nekvalitní podmínky se mohou ještě zhoršovat. Bohužel nepředstavují pro téměř žádnou politickou stranu relevantní politickou sílu a nemají úplně možnosti, jak se kolektivně bouřit. A tak je politická elita nejspíš bude i nadále ignorovat a tvářit se, že si za své problémy mohou sami.