Poprvé v historii zavítal papež do francouzského administrativního regionu Korsiku, přezdívaný ostrov krásy. Pro 90 % věřících obyvatel to byl skoro vánoční zázrak. Vzpomněla jsem se na prosinec roku 1804, kdy byl Napoleon Bonaparte, nejslavnější rodák, korunován za přítomnosti papeže, bych já sedmého pařížské Notre-Dame, nyní o více než dvě století později. Je to František, který přiletěl na Korsiku, aby svou přítomností korunoval její duchovní i občanskou identitu. Jeho příjezd byl jako z pohádky. Zazněly z piva. No ale flétny z kozího rohu, nádherná ukolébavka Čurilla a další korsické polyfonie. Na letiště Františka přivítal ministr vnitra. Pro Nory ta je sotva papež Kročil na sluncem ozářený ostrov. Nemohla jsem si nevšimnout symbiózy a okamžité harmonie mezi ním a Koryčany. Poslední jeho přítomností vedoucího se projíždět v bílém rouchu ulicemi až akci a téměř nevěřili svým očím. A když promluvil, jeho slova doslova pili z jeho rtů. Na přípravě nebylo moc času. Vatikán potvrdil termín návštěvy až 23. listopadu, tedy pouhé tři týdny předem. Ale i tak se všechno zázračně stihlo. Čtyři a půl km bariér, mobilizace všech četníků a dokonce i posily z pevninské části Francie. Výjimečná událost, výjimečná organizace, uvedl prefekt. Korsické biskupství spočítalo náklady na tento mimořádný okamžik na 2 miliony eur. Díky darům se však podařilo pokrýt skoro polovinu. Nejvíce mě ohromil příspěvek marockých dobrodinců skoro, kteří vybrali pro diecéze 10000 eur. Když jsem slyšela, že lidé darovali víno a tradiční uzeniny na pohoštění, uvědomila jsem si, jak laskavý a hrdý národ konečné asi budou. Jedna věc mě však překvapila papežových projevech chyběla zmínka o migrace ve Středomoří. I když je to téma, o kterém František obvykle mluví často a otevřeně, bylo jednoduše vynecháno. Místo toho se soustředil na sekularismus a představil Korsiku jako vzal zdravého sekularismu, kde spolu církevní a občanské autority spolupracují pro dobro všech. Při jedné větě, kde upozorňuje na riziko, že by lidová zbožnost mohla být využívána nebo instrumentalizovaná skupinami, jsem se ale nemohla nevzpomenout na článek, který jsem četla před 10 lety. Ten osel a fyzických kazatelích, kteří se pokusili na ostrově šířit své učení a zjevně se jim nedostalo očekávaného přivítání. Nejdříve jim rekreanti vysvětlili, že musí pláž opustit, pak byli slovně napadeni poblíž parkoviště a nakonec se postěžovali, že jim byly způsobeny škody na třech pneumatikách. Prezident exekutivy to tehdy shrnul slovy klasika je zemí svobody vyznání, ale nebudeme akceptovat ani monetarismus, ani fundamentalismus. Také korsický i vám se distancoval. Místními však upozornili, že se jedná o ojedinělý případ. A jak se toto říká, když padne jeden strom na, dělá to více hluku, než když roste les. Závěrečným aktem bylo setkání Františka s Emmanuelem Macronem za zavřenými dveřmi salonku, malé hale na letiště, která jak jinak nese jméno na paliva. Na na Korsice je prostě všechno pojmenováno po Napoleon Bonaparte. Vy? Zarazilo mě setkání na letišti. Proč ne třeba v hlavním městě. Papež měl půl hodiny zpoždění. Přesto prezident prohlásil, že velmi hrdý na to, že mohl přivítat Františka právě zde, a daroval mu velkou knihu o katedrále Notre-Dame asi jako připomínku jeho o dva o té účasti na její inauguraci. Papež mu na oplátku předal kopii své apoštolské exhortace. Radujte se a jásejte a decentně ho upozornil na stránku, kde se cituje svatý Tomáš Bureš. Neztrácejte smysl pro humor. Když vidím, co se ve Francii v posledních měsících odehrává, říkám si, že se prezidentu Macronovi tato rada může opravdu hodit.