V ruských sítích koluje video z autobusu MHD, který jede městem Saratov. Během jízdy dostává jedna cestující zprávu, že její syn zahynul ve válce na Ukrajině. Úpí a sprostě proklíná koho. Když jsem toto video zprostředkovala českým sledujícím, divili se mnozí, že neproměnila Putina, který jejího syna poslal na jistou smrt. Je to tak udělal, nezmínila. Tato žena zpívala Ukrajině. Někteří sledující si mysleli, že by ráda z plných plic proklela ruského prezidenta, ale má strach, že ji hned zatkli. Proto zvolila zástupný cíl Ukrajinu. Domnívám se ale, že tomu tak není. Vůbec by ji nenapadlo vinit ze smrti svého syna hlavu ruského státu. To je jev, který v Evropě není příliš srozumitelný, a proto stojí za vysvětlení. A spisovatel Boris a koněm, který loni završil dlouholetou práci na devíti dílny v dějinách ruského státu, přišel s teorií o základech současného Ruska, které se nemění 500 let a vycházejí ze vzoru někdejší mongolské Zlaté hordy. První pilíř je absolutní centralizace moci v jedněch rukou. Za druhé nesmí být osoba, která má absolutní moc, nikdy kritizována. Třetí bod tato osoba musí stát vždy nad zákonem. A za čtvrté všichni obyvatelé se chápou jako sluhové států. Není to stát, který existuje pro lidi, ale lidé, kteří existují pro stát. Jde o naprostou nadvládu státu nad jednotlivcem a z toho se odvozuje naprostá nadvláda vůdce, který je symbolem a ztělesněním státu a navíc božím poslem pro ruskou zem. Tento vůdce měl v různých dobách různá označení velkokníže, car, imperátor, generální tajemník komunistické strany a nově je to prezident. Tento stav trvá tolik staletí, že všichni obyvatelé Ruska mají tyto zásady takříkajíc v krvi. Ti, komu se v minulosti nebo v současnosti příčily, byli fyzicky či psychicky zlikvidováni nebo vyštváni do emigrace za pasivní a někdy aktivní součinnosti většiny obyvatel, pro které je tento rámec existence nejen jediný, který poznali, ale také jediný možný. Vraťme se k ženě v autobuse ji. Syn ne, uprchl za hranice a nic se neschovával, aby nemusel narukovat. Je mnoho svědectví ženy jako ona posílají své syny do války s hrdostí, protože Putin, tedy stát tedy vlastně povinně s velkým počátečním písmenem řekl, že tam musí, o tom se nepochybuje. Kdyby pochybovat začala způsoby to v její psychice takovou paseku, že by to nemusela ve zdraví přežít. Mnohem jednodušší je přímo od zprávu o tom, že syn zahynou chvíli na veřejnosti naříkat a proklínat Ukrajinu, protože Putin přece řekl, že Ukrajina jako nástroj Američanů přepadla Rusko, pak být chvíli středem soucitné pozornosti a nakonec si vylepšit životní úroveň penězi, které by mělo za syna dostat. Pokud je tedy dostane. Kdyby nedorazili, jen si pokorně povzdechne a bude pokračovat na své cestě od narození do smrti.