Návštěva

Vzpomínka na vynikající českou herečku Janu Štěpánkovou

Návštěva

Vzpomínka na vynikající českou herečku Janu Štěpánkovou
Stránka pořadu
Jana Štěpánková

Hradec Králové

Redaktorka Eliška Pilařová natočila s herečkou Janou Štěpánkovou pohodový rozhovor, plný životní moudrosti a zkušeností zralé ženy. Řeč byla nejen o uměleckých kořenech a herecké profesi. 
Eliška Pilařová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

  • První, co zarazí asi každého česká herečka. A narodila se v Žilině. Proč?

  • No proč? Protože ona je to zajímavý povídání. Ale to zkrátím. Celý můj dědeček byl lékař a to absolvování fakulty lékařský se rozhodl, že půjde do nejchudšího kraje tehdy a byly toky soudce, takže tam šel, šel tam s babičkou a babička tam učila číst a psát, protože tam nebyly školy. A když byli tak daleko a byl i maďarský a dědeček tam vybudoval dětskou nemocnici a léčil tam, no tak ty lidi byli strašně chudý, takže vlastně za nic tu vajíčko atd.. No a narodila se moje máma, jak se slovensky říká, máma. Já jsem to dlouho taky říká nad tím pořád říkali v odkudsi, že v určité příjmy, tak máma a její sestra. A tak přišel 38. rok. Dědečka jako Čech vyšoupli zase zpátky sem. Ale o něm by stál za to samostatný pořad se to bylo za člověka to ohromný člověk.

  • Překládal. I v politice se tam angažovali. To takto osvícenec a máma se rozhodla jít zpátky do Žiliny. A porodit mě tam. Takže z toho důvodu vždycky říkala, že je to sentiment, protože ono se tam taky narodila, takže tam byla chvíli. Já tam nežila a byly s tím problémy, když už jsem dospělá, protože když jsem chtěla vycestovat, tak jsem potřebovala trestní rejstřík a ten byl v Bratislavě, tak se strašně složitý vykorespondovat a tak. No a když byl 68. rok, tak jsem optoval a za české občanství. Takže jsem se stala v 68. Češka, ačkoliv na tom křestním listě maminka Maria Luisa. Ale teď už jsem Jana Marie Luisa po babičkách. Zní to tak vznešeně, že ano? Jana Habsburků.

Více z pořadu

Od nejnovějšího

Další epizody

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu