I ony. Galliová je vůbec první vědkyni a ekoložkou, která se stala nositelkou státního vyznamenání. Původně přitom vystudovala fyziku a to, že se začala intenzivně věnovat ochraně životního prostředí, byla v podstatě náhoda. Dnes vyučuje na katedře environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně, je ředitelkou ekologického institutu Veronica a laureátkou ekologické ceny Josefa Vavrouška. Angažovala se také v komunální politice, kdy byl 12 let zastupitelkou za SZ v Brně. Těmi nejpodstatnějšími počiny v jejím profesním životě jsou ale vybudování sítě ekologických poraden sdružující 16 profesionálních center a také zrození projektu Hostětín, kdy se s pomalu odumírající vesničky stala výkladní skříň různých udržitelných řešení. Od první obecní výtopny na biomasu v kraji až po vznik moštárny na bio šťávy vyrobené z místních odrůd jablek. I ona Galiová převzala letos 20. října z rukou prezidenta republiky medaili za zásluhy prvního stupně, a to za zásluhy o stát v oblasti vědy. A právě inspirativní žena a vědkyně, i ona Galiová bude hostem dnešního vydání Leonarda. Plus přínosný poslech vám přeje Markéta Ševčíková.

Leonardo.

Tak milí posluchači, my vás srdečně zdravíme z centra Brna. Nacházíme se s Ivonou Baillyovou na krásném, takřka pohádkovém místě. Nacházíme se na ulici Kotlářská v areálu Přírodovědecké fakulty. Jsme tady u krásných skleníků v krásné zahradě. A po ní i ony. Galliová. Dobrý den. Dobrý den. Mě sem zavedla, protože právě tady trávila své studentské roky a své mládí a do značné míry to formovalo tyto pohledy z oken na ty spousty květin. Vy jste ale studovala na můj vkus poměrně ne ženský obor fyziku pevných látek a optiku pevných látek. Proč se mladá krásná žena rozhodne vystudovat zrovna tyto obory? No, já jsem fyzice určitě tíhla jako dítě a tito jsem k tomu, myslím si, jako hodně, díky svému tatínkovi, který byl lékař, ale měl ohromný přehled o přírodních vědách a o raketové technice. A protože měl dvě dcery a ta jedna šla jeho v jeho stopách a stala se moje sestra neštěstí lékařkou, tak se mnou chodil na hvězdárnu. Ale hlavně nám firma vysvětloval, jak svět funguje i z pohledu té neživé přírody. Zatímco maminka byla nevystudovaná, ale úplně geniální botanička, a kdyby byla mu mohla tehdy po válce studovat, tak jistě byla botaničkou studovanou. A ta nás vedla zase jako ke květinám a oba dva k pěstování na zahradě. Tak to je tak trošku dlouhý úvod, ale tatínek mě nějak přivedl k tomu, že jsem jako jiné měla ráda své učitele fyziky, kteří ani na základce, ani na gymnáziu nebyly všeobecně oblíbení, ale byly to můj nejmilovanější učitelé a je to dodneška vlastně jako nechápu, protože si nemyslím, že jsem to tak dobře uměla, ale nějak mi to těšilo. A potom jsem se rozhodovala teda po gymnáziu. Bylo to v polovině 60. let. To rozhodování bývalo tehdy takové trošku jiná, takové jako jednodušší a že člověk si myslel, že jako někde pracovat někde v, tak jsem se trošku rozhodovala, že budu studovat techniku, to vůbec nevím proč. A potom jsem se potkala s nějakými kamarády na lyžích fyziky, a tak jsem to do poslední chvíli přehodila na fyziku. Tak takto to bylo promyšlené, takže tam měl volbu buď VUT anebo toto fyzikou na přírodovědecké fakultě. No ale i tak vy jste říkala, že to rozhodování v těch 80. letech bylo jiné než dneska. Tak v čem to bylo ovlivněno tou dobou?