Jak to vidí...
Ředitel České filharmonie: Národní hudba a kultura je to, co nás v mezních situacích drží při životě
Jak to vidí...
Dvojka
Rok české hudby, jehož součástí byly oslavy 200. výročí narození Bedřicha Smetany, je v plném proudu. Co dalšího projekt slibuje? Jak hudbu českých velikánů vnímá zahraniční publikum? A potřebujeme národní hudbu? Generální ředitel České filharmonie David Mareček ještě okomentuje chystané změny ve fungování veřejnoprávního rozhlasu a televize na Slovensku a vysvětlí, co mají společného hudba a matematika.
David Mareček, Zita Senková
Přepis epizody
-
K české hudby je v plném proudu. Za námi jsou už oslavy 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Pane Marečku, co vy osobně si od tohoto projektu slibujete?
-
No osobně se na ten projekt dívám nejenom jako profesionál, kterého se samozřejmě bytostně týká, ale dívám se na něho jako nadšený posluchač a slibuji si od toho, že česká hudba bude znít v českých a moravských a slezských končinách v různých podobách. To znamená, my ji hrajeme docela, myslím i v těch běžných sezonách. Ale na projektu Rok české hudby mi přijde přitažlivé právě to, že se jednak velké projekty dostanou do míst, kde běžně nebývají. Mám teď třeba na mysli kompletní provedení Smetanových oper Národním divadlem moravskoslezským, což je velká věc. A navíc ty inscenace jsou skutečně na vysoké úrovni. A na druhé straně že se taky objeví projekty, které jsou netradiční, ale v tom nejlepším slova smyslu. Třeba v Brně, kde dělají krásný projekt Hurvínek prodává nevěstu. A těch různých parafrází nebo odkazů na českou hudbu.
-
Uměleckých bude taky hodně. Takže na otázku, co si od toho slibuji nebo co od toho čekám, tak hlavně čekám, že budeme nebo že už žijeme českou hudbou. Ne z donucení, protože máme ten rok se čtyřkou na konci, ale díky tomu, že tvůrčí potenciál našich umělců různých odvětví a zároveň i některé projekty muzejní a galerijní, takže tu českou hudbu oživí velmi atraktivním způsobem a příjemným.
