Jak to vidí...
Politolog: Opoziční smlouva byla koňský handl. Snaha stabilizovat politické prostředí ale měla svoji logiku
Jak to vidí...
Dvojka
Před 25 lety byla tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi představena nová vláda Miloše Zemana. Prezident kontroverzní návrh, na kterém se dohodla ČSSD s ODS a který se vžil pod názvem opoziční smlouva, přijal 16. července 1998. Jak horké to bylo léto? A jaké důsledky „dohoda o stabilitě“ měla? Politolog Lubomír Kopeček v audiozáznamu ještě přiblíží, co bylo pro sestavování vlád v Česku typické, i to, jak stabilní je současná pětikoalice.
Lubomír Kopeček, Zita Senková
Přepis epizody
-
ČRo dvojka uvádí pořad, jak to vidí.
-
Před 20 lety byla tehdejšímu prezidentovi Václavu Havlovi představena nová vláda Miloše Zemana. Prezident ji 16. července 1998 přijal, respektive přijal Zemanův návrh členů vlády. Jaké bylo tehdy teď z hlediska nikoli teplot? Ale co se týče politické scény, pane Kopečku, to léto, červenec před 20 lety?
-
Tak určitě bylo horké, a to nemyslím jenom teplotní, ale opravdu i politicky vlastně. Když se podíváme na tehdejší situaci, Česko bylo krátce po předčasných parlamentních volbách, ke kterým přivedlo zemi technokratická či poloúřednická vláda, chcete-li přesněji. A vlastně se řešilo, jak by měla vypadat ta vláda politická. A to, co Miloš Zeman před stavoval Václavu Havlovi v Lánech. Prezidenta dost zneklidnilo, protože to byl v podstatě návrh na jednobarevnou vládu ČSSD, to jest vládu tvořenou pouze sociální demokracií, s tím, že se předpokládalo, že v danou chvíli bude tu vládu tolerovat v PS ODS. No a když se na toto vlastně podíváte, tak tady byla tehdy situaci, kdy vítěz voleb byl podpořen i při vládnutí vlastně druhou největší politickou stranou a navíc stranou, vůči které se do té doby docela ostře vymezoval. Z hlediska Václava Havla to byla vlastně je velmi špatná zpráva. A on to tehdy komentoval, řekněme takovými hodně zneklidněnými slovy, že se mu to nelíbí. Reagoval i určitými výhradami vůči některým ministrům. Ale ta hlavní věc, která vlastně z jeho úhlu pohledu hrála roli JIP a z toho, že by to mohlo být nakročení, jak on říkal, k uzavřenému politickému či společenskému systému v Česku a k něčemu, co by, byť možná vzdáleně, ale přece jenom připomínalo komunistický režim.
