Míříme do klimatického pekla. Buď bude lidstvo spolupracovat, nebo zahyne. Tak těmito slovy před pár dny uvítal delegáty světového klimatického summitu v egyptském Šarm aš-Šajchu generální tajemník OSN Antonio Guterres. Co dosud, pane Štorchu, přineslo toto mezinárodní setkání? Co lze očekávat právě od této schůzky? Možná použiji opět slova generálního tajemníka. Vzniká pakt solidarity, klimatické solidarity, nebo míříme ke kolektivní sebevraždě? Jsou to teda velmi dramatická slova jsou velmi dramatická a slova, ale ten alarmismu samozřejmě k té klimatické krizi nějakým způsobem patří. Co to přineslo, se dá zatím těžko říct, protože ta jednání pořád probíhají a pokud jsem byl schopný to nějak sledovat, tak jsou docela dramatická. Jde to pomalu, ta domluva se rodí v bolestech a není to zdaleka jednoznačné. Nicméně je to setkání na nejvyšší úrovni, kterého se zúčastnili hlavy státu včetně našeho premiéra Fialy, který ovšem tam měl vlastně ještě důležitější roli než jako náš premiér, protože jsme předsednická země a cílem je dohodnout se na detailech naplňování té předchozí vlastně pařížské dohody, jejímž cílem by mělo být udržet to zvýšení teploty pokud možno na teplotě o jeden a půl °C vyšší než ta před průmyslová dneska. Už se celkem všichni shodují, že to se nepodaří, ale že by se třeba mohly podařit i dvě nebo dvě a půl °C. A teď se mluví o těch technických věcech.

Přičemž je jsme v úplně nové situaci. Ona ta jednání jsou komplikovaná tím, že máme tady situaci jednak nějakého zpomalení ekonomiky v souvislosti s COVIDem, jednak válku. A takové jedno z hlavních témat, které se tam probírá a jsem sám zvědav, jak to dopadne, je vztah vyspělého rozvinutého světa a těch rozvojových zemí, protože je tam tam prostě platí taková teze, že největšími znečišťovateli jsou ty rozvinuté země, ale nejvíc na klimatické změny doplácí ty rozvojové. A teď se jedná o to, jak jim to kompenzovat a jakým jakým způsobem třeba platit těm rozvojovým zemím, aby ty následky tam nebyly tak velké. A o toto se jedná. A pokud jsem pochopil z toho, co jsem se o tom, že tak tam tady tato ta tenze mezi tím západem vyspělým a tím chudším, dejme tomu třetím světem, je docela velká. A to je to, to je to hlavní, kolem čeho se ty většina těch debat točí.

Mimochodem ta pařížská konference a ten závazek toho půldruhého stupně oproti té před průmyslové éře, tak ta se konala v roce 2015. Tak otázka je vlastně, kam jsme se posunuli nebo dostali. Možná bych připomněla, jak si slova Antonia Guterrese z loňska, kdy se konala podobná konference v Glasgow a tehdy řekl, že ten dosavadní výsledek v tom roce 2021, jaká byla situace, nestačí a že je třeba přejít, cituji v boji za záchranu klimatu do nouzového režimu. Švédská klimatická aktivistka Greta Thunbergová to tehdy na Twitteru stručně shrnula třemi slovy vy tušíte, jakými bla bla bla?