Hovory
Terapeutka k syndromu vyhoření: Žijeme ve společnosti, kde samochvála smrdí, chválit je zbytečné a dokonalý výkon samozřejmý
Hovory
Plus
Velké pracovní nasazení spojené s touhou po ocenění od nadřízeného, které nepřichází. I tak může začínat cesta k syndromu vyhoření. „Stres je velká potíž. Jsou situace, nad kterými prostě nemáme kontrolu. A když je těch situací hodně, řetězí se, trvají v čase dlouho, tak je stres protahovaný a skončí to něčím špatným. Buď nás to dotáhne až do deprese, nebo může být hybným kamenem syndromu vyhoření,“ říká terapeutka a lektorka kurzů prevence vyhoření Klára Dušková. (Repríza.)
Tatiana Čabáková
Přepis epizody
-
Jako zůstat v klidu a v psychické kondici i v té to náročný doba. To je téma k hovoru. Speciál dnes. A budeme rozprodávat o syndrom vyhoření a o tom jako poznat, že k nim směrujeme, ale i o tom, co můžeme pro sebe euro být, abychom nevyhořeli. A Jakub podporu můžeme tady názvu blízkému člověku, který už se do tohoto stavu dostane. Moje Lhotkou je klinická sociální pracovník a psychoterapeutka a lektorka kurzů prevenci je vyhoření. A Klára Dušková. Od mikrofonu zdraví Tatiana Čabáková.
-
Kláro, vy teď v hovorech. Dobrý den. Naše téma je syndrom vyhoření a takže prvá otázka určitě k tomu směru je musím položit. Zažili jste to někdy?
-
No, já jsem se dala velký pozor, abych tam nezažil. A viděla jsem to bohužel víc, než mi bylo milý, protože jsem hodně hodně let pracovala s idealizovaným, má a transplantovanými pacienty, takže jsem se pohybovala po špitálech pořád. No a tam teda, sestry, doktoři víc, než je dobrý se to ve skryté ten syndrom vyhoření. Blbý je, že spousta z nich, když na to dojde, vám řeknou, že nic takového nemají.
