Hovory

Nevidomí nejsou nesvéprávní, jen nevidí. Nebojte se s nimi normálně mluvit, nabádá matka handicapované dívky

Hovory

Plus

Když se narodí postižené dítě, jde o velkou zkoušku celé rodiny i partnerských vztahů, tvrdí Klára Novotná. Je matkou nevidomé a dnes už dospělé dcery, také zakladatelkou dílny na výrobu speciálních učebnic Orbis Tactus. „Vím o případech, kdy tato situace úplně rozhodila manželství. Manželka a máma si dokonce musela vybírat mezi dítětem a partnerem. To hlavní, co tak rodiče s postiženým dítětem potřebují, je sdílet s dalšími to, co prožívají,“ říká.
Tatiana Čabáková

29. srpna 2024, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Ně jsem se mnou ve studiu. Dvě dámy, obě vystudovaly speciální pedagogiku a oba se věnuji práci s nevidomými dětmi. Terezie Kochová je ty jsou teďka teda pedagog, který pracuje s nevidomými a slabozrakými dětmi. Klára Novotná založila společnost Orbis Pictus, která tvoří učebnice a školské pomůcky pro nevidomé děti. O tom, jako se vzdělávají nevidomé děti v integraci, ale i o tom, jako pomáhají rodičům, kecá jim narodí nevidomé dítě, se budeme rozdávat v hovorech. Od mikrofonu zdraví Tatiana Čabáková.
Dámy, vítejte v hovorech. Dobrý den. Dobrý den. Pane Kellere. A začneme u vás. Vy jste se neplánovali ve nová někoho speciálně pedagogická nevidomým dětem. Pracovali jste s dětmi s tělesným hendikepem v Jedličkovým ústavem. Ale vy máte dceru, která je nevidomá, a tam se vlastně začaly ty vaše i profesně priority mění. V čem je to rodičovství? I ne, když máte dítě, které nevidí a vy máte samozřejmě děti, které vidí. A takže může tě to porovnávat?
Já myslím, že rozdíl není nijak velký, protože prostě to dítě, který máte, tak ho máte rádi a vlastně si velmi rychle zvyknete na to, že to dítě má nějaký jiný způsob života a už vám to přijde samozřejmé. Stejně tak to přijde i těm sourozencům, kteří jednají zcela přirozeně s tím dítětem, ani o tom kolikrát nepřemýšlejí. Například když někam jdou, tak úplně podvědomě vezmou tu nevidomou sestru za ruku a někam jdou nebo vysvětlí nějakou věc, kterou vidí, tak, že ten život sám jako je rychlá, řekla docela přirozený, ale na druhou stranu spíš to okolí je z toho překvapený, z toho, co vidí, že jinak a i podle toho se k vám tak nikdy chová. S tím překvapením. A v tom je to jiný. Možná. A pak, co je teda hodně jiný, je najít tomu dítěti možnosti zapojení do společnosti takový, aby se zapojilo co nejvíc podobně jako s vidící děti a taky je to vzdělávání je. Nemusíte zařídit různý specifický věci, aby to dítě mělo co vzdělání, co není lepší. Paní Terezie, vy?