Li Na. Peruth je mlada, psychologická a psychoterapeutka. Svůj čas však nevěnuje i klientům, ale i psychologický. O světě. Za svojí kolegyní Terezou Vaníčkovou připravuji podcast psycholožky v županu a nedávno jim vyšla kniha zrovna kým názvům jako k něj přicházejí. Téma, které přinášel do svého podcastu, ale i o tom jako sběr a zkušeností mladá, začínající a psychologická, se budeme rozprodávat v hovoru od mikrofonu zdraví Tatiana Čabáková.

Karolina. Vítejte v hovorech. Děkuji moc za pozvání. Já bych s vámi rada přezkoumala. To. AXA žije mladému začínajícímu psychologovi mu psychologické, která se rozhodla, že bude psychoterapeutkou. A pojďme úplně od začátku. Bys si o tvořili ji psychoterapeutickou praxi a představuje si ten za to, že váš diář je začaly prázdniny. A co se o mladých psychoterapeutech do zvedá klientela? Já jsem vlastně měla to štěstí v tom, že když jsem nastupovala do výcviku kognitivně behaviorální terapie pětiletého, tak jsem věděla, že pokud budu chtít začínat s terapií, tak budu chtít nejdřív začínat mi nějaký organizaci v týmu, kde budou v podstatě nasávat informace od kolegů i z jiných výcviků. Budu se vlastně učit konzultacemi a vlastně neustálou komunikací každodenní, abych na to nebyla sama. Já jsem se upřímně neuměla představit, že bych v rámci výcviku nebo hned po něm šla do terapeutický praxe z ničeho nic, bez toho, aniž bych třeba dělal atrapy někde v rámci nějakého týmu, v rámci organizace, kde jsem mohla získávat nějaký zpětný vazby a informace. Takže toto vlastně byl jeden takový jako problém, o kterém může mladý terapeut jako přemýšlet se do toho jít jako rovnou anebo jestli jít v podstatě ještě někam do organizace, kde nebo do týmu jde. V podstatě bude pracovat s klientelou v rámci samozřejmě té klientely, která tam patří. Já to považuji za velký štěstí, protože jsem se k této organizaci pracovat a pak vybuchnou COVID podstatě, když to takto řeknu, a té práce bylo několikanásobně. Víc psychologů bylo míň a já jsem pracovala v krizovém centru, takže my jsme vlastně měli být Clinton k dispozici a zároveň měla být nějak zachovaná terapie, což moc nešlo, ale díky tomu se vlastně ty zkušenosti museli několikanásobně navyšovat, protože jsem pracovala jak s dětmi, tak s dospělým. A a ty témata, který přicházeli? My jsme vůbec nevěděl, jaký přijdou, protože v COVIDu mohly být v podstatě s čímkoliv. Takže tato já beru jako velký štěstí, že jsem si vybral organizace a navíc takovou, která v COVIDu a syn se fungovat sice teda strašně omezeně a bylo to určitě náročný, ale vlastně mě to možná dalo jako zkušeností, tak jako za 6, 7 let, bych řekla, ten rok, rok a půl třeba v tom COVIDu, co jsem tam byl.

Který jistě získali v sebe tu jistotu a možno odvahu, že začnete pracovat sama na sebe, že si od vodiče svojí psychoterapeutickou poradně.