Vnímám, jak jsou učitelé unavení a často z toho vzniká nervozita a napětí, které se přenáší na děti. Zaměřuji se na to, jak zprostředkovat i vyučujícím, že když budou respektovat a vnímat své potřeby, tak potom mohou vnímat i potřeby dětí, říká můj dnešní host Jitka Gabašová, která v regionu Kutnohorsku díky projektu organizace i do změn a pomáhá osmi školám vytyčit cestu k tomu, aby se dařilo lépe učit, zaujmout děti, motivovat učitele a navazovat intenzivnější spolupráci s kolegy. V příštích minutách budeme mluvit o benefitech zážitkové pedagogiky, otevřené komunikace a významu péče o duševní zdraví vyučujících i studující. Dobře vyladěný poslech vám přeje Markéta Vochosková.

Ve studiu ČRo Plus je Jitka Gabašová, pedagožka, lektorka zážitkové pedagogiky a otevřené komunikace a v současné době průvodkyně škol na Kutnohorsku v projektu a do změna. Dobrý den. Dobrý den. Na začátek mě zajímá, jestli si vzpomenete, kdy jste si uvědomila, že účinně zážitek. To si pamatuji docela přesně. To jsem si uvědomila, když jsem začala pracovat pro neziskovou organizaci prázdninová škola Lipnice, která právě dělala zážitkové kurzy pro různé věkové kategorie, pro mladé lidi, středoškoláky, vysokoškoláky, vysokoškoláky, ale i pro pedagogy. A já jsem ne na takovém jednom kurzu fungovala v týmu a připravili jsme vlastně program pro budoucí pedagogy nebo i začínající pedagogy. A tehdy jsem viděla, jaký vliv může mít zážitková pedagogika na rozvoj osobnosti toho pedagoga a zároveň, že to je taková trvalá stopa, která toho člověka vede potom i v té praxi. A já jsem se chtěla toho naučit víc, tak jsem jela na kurz a pak jsem se stala instruktorkou. Prázdninová škola Lipnice a víc jak 10 let jsem každý rok organizoval a tyto zážitkové kurzy nejprve pro pedagogy. Potom jsem se vlastně stala součástí týmu, který v ČR rozjížděl adaptační kurzy. Tehdy se tomu říkalo Kurskou. Vlastně jsme mu dali ten název a byl určen pro budoucí studenty gymnázia. A mně se tato práce s mladými lidmi a zalíbila, takže když jsem potom měla sama vlastní děti, tak jsem přemýšlela, jak to všechno integrovat a začala jsem se svým manželem dělat kurzy pro rodiče a děti nejprve mladší školní věk a potom i pro vlastně puberťáky, což byl pro mě velký zážitek, protože tehdy z toho profitovali nejenom děti, ale hlavně rodiče, kteří se, kteří se vlastně dozvídali o tom, jak zacházet s dětmi v pubertě, že puberta není nemoc, ale že ten, kdo se musí měnit, jsou rodiče.

A můžete nám na nějakých konkrétních, třeba praktických příkladech přiblížit, jak jak rozdílně třeba ten přístup, který jste získala na vysoké škole, kde jste studovala pedagogiku a jaké jiné zkušenosti, znalosti, dovednosti vám předala právě ta prázdninová Lipnice. Co jste se tam osvojila, co to přineslo právě do toho vašeho dalšího uvažování a i rozhodování o tom, co budete dělat?