Historie Plus

Šly s dobou i proti ní. Československé ústavy se proměňovaly v závislosti na běhu dějin

Historie Plus

Slavnostní provedení československé ústavy přijaté 29. února 1920 tehdejším Národním shromážděním

Plus

„Tož to ne!“ Tak prý zněla první slova prezidenta Masaryka po přečtení prozatímní ústavy Republiky Československé. A hned začal usilovat o nápravu. První, ještě prozatímní Ústava začala platit v rekordním čase. Pouhé dva týdny po vzniku nového státu. A o necelého půl roku později se dočkala výrazné novelizace.
Naďa Reviláková

9. září 2023, 16:33

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Tož to ne. Tak prý zněla první slova prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, když si přečetl prozatímní ústavu republiky československé. A jak to bylo dál, na kolik jednotlivé ústavy naší země kopírovaly, předbíhali či naopak pokulhávaly za dějinnými zvraty, které nás zasáhly ve 20. století. V dnešním pořadu se na tuto otázku pokusíme odpovědět. Vítá vás u něj Naďa Voláková.
Historie Plus.
Svou první, i když ještě prozatímní ústavu mělo Československo v rekordním čase. Světlo světa spatřila už pouhé dva týdny po vyhlášení samostatnosti 13. listopadu 1918. Ústavní listina byla nutným. Neopomenutelný dokument, který je základním zákonem státu a vytváří pravidla pro jeho fungování. Proto bylo potřeba jednat rychle. Jak vysvětluje prof. Jan Kuklík, děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy a vedoucí katedry právních dějin, který je autorem knihy příběh československé ústavy 920.